10 C 92/2023-73 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky 18 196 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 30 277 Kč od [datum] do [datum]. 2. K odůvodnění uvedla, že se jedná o závazek žalovaného dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Žalovanému byl poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka ve výši 27 500 Kč byla převedena v souladu s čl. II písm. b) smlouvy o úvěru na účet žalovaného, zbytek peněžních prostředků ve výši 2 500 Kč převedl žalobce v souladu s ustanovením čl. II písm. b) smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný měl podle smlouvy o úvěru poskytnuté peněžní prostředky uhradit spolu s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby v celkové výši 40 824 Kč v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 1 134 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, přičemž první splátka byla splatná dne [datum]. 3. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr nesplácel řádně a včas, proto v souladu s čl. IV bod 1. písm. d) smlouvy o úvěru došlo ke zesplatnění úvěru ke dni [datum]. 4. Z důvodu nesplnění smlouvy o úvěru žalobkyně podala vůči žalovanému žalobu ke zdejšímu soudu, ve věci byl vydán rozsudek Okresního soudu v Příbrami dne 26. 10. 2021, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a je vykonatelný. Kdy pohledávka z exekučního titulu ve výši 30 277 Kč byla uhrazena ke dni [datum]. 5. Žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy o úvěru, kdy doposud žalovaný neuhradil žalobkyni smluvní pokutu ve výši 18 196 Kč, kdy se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 30 277 Kč od [datum] do [datum], tedy o smluvní pokutu 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy o úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy o úvěru, a to za výše uvedené období, které není pokryto exekučním titulem. 6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání nařízenému ve věci na den [datum] se nedostavil. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z tvrzení žalobkyně a důkazů, které k prokázání svého tvrzení označila. 7. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 134 Kč, přičemž splatnost první splátky byla stanovena na den [datum] a splatnost poslední splátky byla stanovena na den [datum]. 9. Z potvrzení o provedení transakce a smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně žalobci poskytla částku 27 500 Kč, a to bezhotovostně (na jím uvedený bankovní účet). [příjmení] 2 500 Kč byla zaslána (na základě smluvního ujednání) zprostředkovateli úvěru. 10. Soud se předně zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. 11. Žalobkyně k takovému svému tvrzení předložila následující listinné důkazy – listinu označenou jako„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne [datum]. Z listiny bylo prokázáno, že příjmy žalovaného byly ověřovány z výplatní pásky a bankovního účtu, přičemž příjmy žalovaného dle zjištění činily [částka], výdaje žalovaného„ (bydlení, splátky úvěrů, pravidelné platby, výživné, další pravidelné výdaje…)“ činily [částka] a [částka] (bez bližší specifikace). Dále žalobkyně předložila listinu – informaci z webové stránky katastru nemovitostí o nemovitosti – parcele st. [anonymizováno], jejíž součástí je stavba [adresa], k.ú. [obec], z níž bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem předmětné nemovitosti, přičemž v katastru je k předmětné nemovitosti zapsáno zástavní právo smluvní. Dále žalobkyně předložila výplatní lístky žalovaného, z nichž bylo prokázáno, že činil příjem žalobce v měsíci [číslo] částku [částka] a v měsíci [číslo] částku [částka]. Dále lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem a lustraci žalovaného v systému Sokordia k počtu exekucí rovněž s negativním výsledkem. Další listinou bylo čestné prohlášení žalovaného o jeho příjmech, výdajích a závazcích, podle kterého činí měsíční příjem žalovaného [částka], výše výdajů na bydlení částku [částka], splátky úvěrů částku [částka], přičemž se jedná o splátku závazku v celkové výši [částka], věřitelem je [právnická osoba] [anonymizováno]. Posledním předloženým listinným důkazem je výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc leden 2020. Podle výpisu z běžného účtu činil počáteční zůstatek účtu zápornou částku [částka], konečný zůstatek částku [anonymizována dvě slova], [částka]. Přičemž obrat kredit činil [částka] a obrat debet činil [částka]. Je tedy zřejmé, že informace zjišťované z listiny nazvané Posouzení úvěryschopnosti zákazníka ze dne [datum] neodpovídají skutečnosti, neboť výdaje žalovaného v měsíci lednu 2020 činily minimálně 98 [anonymizováno], [částka] Touto skutečností se však žalobkyně nezabývala a neověřovala rozpor údajů v uvedených listinách. Rovněž nijak neověřovala výdaje žalovaného. Soud má tedy za to, že žalobkyně neprokázala, že posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. 12. K totožnému závěru ostatně dospěl Okresní soud v Příbrami v rozsudku ze dne 26.10. 2021, č.j. [číslo jednací], ve které sice uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 25 232 Kč s příslušenstvím, nicméně jako částku představující bezdůvodné obohacení, neboť žalovaný získal majetkový prospěch ve výši 27 500 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (přičemž částku 2 268 Kč uhradil). Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] však byla shledána neplatná od počátku, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Předmětná smlouva o úvěru je neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, žalovaný měl sice v řízení plný úspěch, ale soud z obsahu spisu nezjistil, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady.