12 C 192/2022-48 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na určení, že vlastníkem osobního motorového vozidla [příjmení], [registrační značka], je žalovaný s tím, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva na prodej předmětného vozu. V uvedený den také žalovaný vozidlo převzal a zavázal se na základě plné moci, kterou mu žalobkyně udělila, zajistit provedení změny registrace motorového vozidla na svou osobu. Tuto povinnost však nesplnil, ke změně v zápisu v registru silničních motorových vozidel nedošlo a i když se žalobkyně snažila vyřešit věc smírně a opakovaně žalovaného kontaktovala, ke změně situace nedošlo. V důsledku toho byla vyzvána Českou kanceláří pojistitelů k úhradě zákonného ručení k předmětnému vozidlu a Magistrátem města Brna k úhradě pokuty za dopravní přestupek. Snaha žalobkyně vyřešit problém prostřednictvím správního orgánu a evidence motorových vozidel byla rovněž neúspěšná, neboť byla odkázána na soud, protože nedisponovala potřebnými doklady od vozidla, které by ke změně v zápisu měla předložit. Zejména se jednalo o protokol o evidenční kontrole vozidla ne starší 30 dnů. Na podání určovací žaloby dle § 80 o. s. ř. má naléhavý právní zájem, neboť soudní rozhodnutí je jediným způsobilým podkladem k tomu, aby mohlo dojít příslušným správním orgánem ke změně v zápisu vlastníka motorového vozidla. 2. S ohledem na svůj zdravotní stav a vzdálenost místně příslušného soudu od bydliště žalobkyně tato požádala, aby byla ve věci nařízena videokonference, čemuž soud vyhověl. Jednání bylo nařízeno na 10. července 2023, žalovaný se k němu nedostavil, předvolání k nařízenému jednání mu bylo doručeno dne 15. 6. 2023 vhozením do schránky, stejným způsobem mu byla dne 30. 5. 2023 doručena i žaloba. Soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, neboť lhůty na přípravu jednání byly zachovány. Ten zůstal nečinný po celou dobu řízení, ne výzvu soudu, aby se k žalobě písemně vyjádřil, nereagoval. 3. Při jednání ve věci samé žalobkyně modifikovala žalobní petit tak, že navrhla, aby bylo určeno, že od 23. 10. 2021 není vlastnicí předmětného vozidla, a to na základě poučení ze strany soudu, že není možné prokázat, že vlastníkem daného vozidla je ke dni rozhodování soudu žalovaný, neboť ten mohl v průběhu doby vozidlo převést na další osobu. Soud přitom tuto úpravu žalobního petitu nepovažoval za změnu žaloby, neboť se s ohledem na jeho obsah, jedná o totéž, tedy určení, že žalobkyně není vlastnicí vozu od jeho prodeje. 4. Z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] soud zjistil a vzal za prokázané, že jejím předmětem byl prodej osobního vozidla značky [příjmení], [registrační značka], model [příjmení] [jméno] [anonymizováno], roku výroby 1998, za sjednanou kupní cenu ve výši 5 000 Kč. Účastníci smlouvy se rovněž dohodli, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí kupující (žalovaný) na svůj náklad, k čemuž mu žalobkyně danou smlouvou udělila plnou moc. Ten vzal na vědomí, že po podpisu smlouvy dojde ke zrušení pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a je tak povinen povinné ručení sjednat sám, současně převzal velký a malý technický průkaz a 1x klíče od vozidla. 5. Z plné moci z 5. 5. 2022 a dopisu žalobkyně žalovanému z 8. 5. 2022 bylo zjištěno, že na základě telefonického rozhovoru mezi účastníky řízení ohledně převodu vozidla na žalovaného, tento přislíbil, že převod zajistí, pokud mu žalobkyně dodá ověřenou plnou moc, což učinila dne 5. 5. 2022 a následně ji žalovanému odeslala. 6. Z výzvy provozovateli vozidla vystavené Magistrátem města Brna dne 8. 8. 2022, výzvy České kanceláře pojistitelů ze 7. 4. 2022, výzvy žalobkyně žalovanému z 22. 8. 2022, podacího lístku a dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně byla vyzvána Magistrátem města Brna, odborem dopravně-správních činností k úhradě pokuty za přestupek v dopravě ve výši 700 Kč a výzvou České kanceláře pojistitelů ze 7. 4. 2022 k úhradě příspěvku do garančního fondu v důsledku nesjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za období od 27. 11. 2021 do 1. 2. 2022 ve výši 2 310 Kč. Žalobkyně vyzývala písemně žalovaného dne 22. 8. 2022, aby zajistil převod vozidla nejpozději do 5. 9. 2022, ovšem bezvýsledně. 7. Účastnickou výpovědí žalobkyně bylo prokázáno, že prodej předmětného vozidla se žalovaným zprostředkovala její vnučka, která se s ním znala a to za dohodnutou kupní cenu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že zajistí převod vozidla na dopravním úřadě, proto mu žalobkyně udělila plnou moc. K převodu vozidla fakticky nedošlo, pokud žalobkyně ví, pak s autem později jezdil ještě někdo další z Brna a v současné době by mělo být nepojízdné. Poté, co byla vyzývána k úhradě pokuty a příspěvku do garančního fondu, se snažila na dopravním úřadě zajistit převod vozidla na žalovaného, bylo jí však doporučeno, aby podala předmětnou žalobu. Žalovaného se před podáním žaloby snažila opakovaně kontaktovat jak ona, tak i vnučka, změnil si však telefonní číslo a odmítal věc vyřešit mimosoudně. 8. Ze sdělení Magistrátu města Pardubic z 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že předmětný vůz je evidován k uvedenému datu na žalobkyni. 9. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 10. Podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. 11. Podle § 8 odst. 4 písm. a) bod 1 a 2 téhož zákona, k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se přiloží v případě převodu vlastnického práva technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla a zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu. 12. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně byla oprávněna podat určovací žalobu za situace, kdy předmětný vůz prodala žalovanému, ten však nezajistil jeho převod v registru vozidel na svou osobu, v důsledku čehož je v tomto registru i nadále evidována žalobkyně, k jejíž tíži pak přichází nečinnost žalovaného ať již v podobě toho, že musela uhradit pokutu za dopravní přestupek, který nespáchala nebo příspěvek do garančního fondu v důsledku nesjednaného povinného ručení. Nečinnost žalovaného tedy působí škodu na straně žalobkyně proto, že zápis údajů ohledně vlastnictví vozidla v příslušné evidenci neodpovídá faktickému stavu, žalobkyně se ho nemůže domoci na základě vlastní žádosti, neboť nemá v držení potřebné doklady (technický průkaz, osvědčení o registraci silničního vozidla ani zelenou kartu), kdy technické průkazy předala žalovanému při prodeji vozu a pokud nebylo sjednáno povinné ručení, nemůže disponovat ani zelenou kartou. Soud přitom odkazuje zejména na stanovisko Ústavního soudu, které je obsaženo v jeho nálezu sp. zn. Pl US 114/20 z 9. 11. 2021, jež odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 AS 254/2016, podle něhož lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není. Správní soud konstatoval, že proto je třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není, přičemž Ústavní soud apeloval na orgány veřejné moci, aby příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny v registru silničních vozidel a umožnily mu na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví tohoto vozidla z registru vozidel a zajistily soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze dle Ústavního soudu zajistit, aby údaje o vlastníku vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do právní sféry dosavadního vlastníka. 13. S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavírá, že žalobkyně kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] prokázala, že předmětný vůz převedla do vlastnictví žalovaného, k převodu vozidla na jeho osobu mu udělila plnou moc, žalovaný však vůz nepřevedl, takže v registru vozidel je stále evidována žalobkyně, která tak nese případnou odpovědnost za neplnění zákonných povinností provozovatele vozidla (sjednání povinného ručení, přestupky v dopravě, atd.), neboť bez součinnosti žalovaného není sama schopna dosáhnout zápisu změn v evidenci vozidel, protože nedisponuje k tomu potřebnými doklady. Soud žal