12 C 200/2022-63 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 8. 11. 2022 domáhala po žalované zaplacení 11 340 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovanou uzavřela dne 11. 9. 2022. Na základě této smlouvy žalované poskytla částku 9 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny zavázala zaplatit poplatek 2 340 Kč. Dluh však nesplatila. Žalobkyně proto zároveň uplatnila nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 340 Kč ode dne 12. 10. 2022 do zaplacení a účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 1 500 Kč. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k návrhu vyjádřila v rámci podaného odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 21. 11. 2022, č. j. EPR 307201/2022-5. Žalovaná uvedla, že neuznává výši uplatněného nároku, jelikož žalobkyně neprověřila s odbornou péčí její schopnost splácet úvěr, přičemž dle žalované následkem neposouzení její úvěruschopnosti je neplatnost smlouvy. Žalovaná dále uvedla, že se pokusila vyřešit spor smírnou cestou, když 2. 11. 2022 zaslala žalobkyni žádost o smír. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a uložil žalované povinnost zaplatit dosud nesplacenou jistinu ve výši 8 500 Kč, a to v měsíčních splátkách po 500 Kč. Žalobkyně na odpor reagovala podáním ze dne 5. 1. 2023, přičemž uvedla, že s návrhem žalované na snížení výše dluhu na výši jistiny, jakož i splácení formou splátek, souhlasí. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 18. 4. 2023 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 11. 9. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které jí téhož dne přenechala 9 000 Kč, a to na její bankovní účet č. [bankovní účet] (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 9. 2022 a z potvrzení o provedené platbě ze dne 11. 9. 2022). Poplatek za zprostředkování zápůjčky činil 2 340 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně poplatku do 11. 10. 2022 (zjištěno z téže smlouvy). Dle potvrzení o provedení transakce ze dne 13. 11. 2022 uhradila žalovaná 500 Kč. Dle dopisu ze dne 1. 11. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení 13 677 Kč. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované dne 23. 1. 2023. Dle dopisu ze dne 1. 11. 2022 žalovaná zaslala žalobkyni žádost o smír. Dle dopisu ze dne 7. 11. 2022 žalobkyně sdělila žalované, že obdržela její žádost o smír, přičemž dále uvedla, že podání vyhodnotila jako reklamaci. Dle formuláře označeného jako„ návrh na zahájení řízení“ žalovaná podala návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem. 5. Žalobkyně jen obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Nepředložila však žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že skutečně prověřila příjmy a výdaje žalované. Protože se nezúčastnila jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalované 9 000 Kč. Předmětná smlouva však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 12. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátila však jen 500 Kč. Soud jí proto uložil zaplatit žalobkyni 8 500 Kč, a to v 17timěsíčních splátkách po 500 Kč. Splatnost splátek soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to i přes úspěch žalobkyně, jelikož ta náklady řízení nevynaložila účelně. V projednávané věci žalobkyně podala žalobu dne 8. 11. 2022, přičemž žalovaná zaslala žalobkyni dne 2. 11. 2022 žádost o smír. S ohledem na datum podání žaloby a datum žádosti žalované soud neshledal důvod, proč bylo třeba podávat žalobu, když žalovaná projevila vůli řešit spor mimosoudní cestou. Jinými slovy, postup žalobkyně v tomto řízení nebyl účelný, a proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno shora ve výroku III. rozsudku.