13 C 118/2023-65 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 284,63 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 14. 5. 2019 Smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou byl oprávněn měsíčně čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný měl povinnost splácet minimální splátky ve výši 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci. Žalovaný však neplatil splátky včas a vznikla mu tím povinnost kromě jistiny uhradit i úrok ve výši 22,99 % a poplatky za čerpání úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně ukončila poskytování úvěru a ke dni 1. 6. 2022 úvěr zepslatnila. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Žalovaná částka je složena z dlužné jistiny ve výši 9 739,63 Kč a poplatků ve výši 3 545 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 925 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 523,26 Kč, smluvního úroku ve výši 22,99 % ročně z dlužné jistiny od 2. 6. 2022 do zaplacení a zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 23. 11. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 5. 2019 Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat částky 10 000 Kč měsíčně formou kreditní karty. Žalovaný měl povinnost splácet minimální splátky ve výši 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, přičemž bezúročné období bylo sjednáno na 50 dní. V případě nesplacení nad rámec bezúročného období měl žalovaný povinnost zaplatit i smluvní úrok z úvěru ve výši 22,99 % a poplatky za poskytnutí a vymáhání úvěru. (zjištěno ze Smlouvy o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou Produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník poplatků). Žalovaný nesplácel řádně vyčerpané peníze ani neměl dostatečný finanční obnos na svém bankovním účtu (zjištěno z výpisů ke kreditní kartě), v důsledku čehož se dostal do prodlení se splátkami. Žalovaný porušil smlouvu, když překročil povolený úvěrový limit a vznikl mu nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně z tohoto důvodu ukončila poskytování úvěru, ke dni 1. 6. 2023 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky (zjištěno z upomínky a rozhodnutí o zesplatnění úvěru ze dne 1. 6. 2022). Pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 21. 11. 2022 (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 11. 2022 (zjištěno z Oznámení a z podacího poštovního archu). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 4. 4. 2023, kterou byl vyzván k zaplacení dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy a z podacího poštovního archu). 4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření úvěru a z občanského zákoníku. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřely žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti). 6. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 7. Ohledně příslušenství pohledávky soud aplikoval § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výše smluvních úroků byla sjednána v souladu s dobrými mravy, přičemž ke stejnému závěru došel i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. 8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně neplnil, když právní předchůdkyni žalobkyně neplatil řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. 9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 13 284,63 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 523,26 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 925,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 284,63 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení (jak požadovala žalobkyně) a se smluvním úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 9 739,63 Kč od 2. 6. 2022 (den následující po splatnosti) do zaplacení. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).