13 C 180/2022-58 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 20 344 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč a ta se zavázala zaplatit nad rámec jistiny částku 17 184 Kč, představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkem tedy měla uhradit 37 184 Kč. Žalovaná se zavázala hradit dluh ve splátkách po 2 656 Kč měsíčně. Žalovaná uhradila však jen 5 355,99 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy postoupena žalobkyni. Žalovanou částku představuje dlužná jistina ve výši 17 329 Kč a smluvní pokuta ve výši 3 015,25 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Soud usnesením vyzval žalovanou ke zjištění stanoviska k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalovaná proti tomuto postupu neměl námitek, žalobkyně vyjádřila souhlas s postupem již v žalobě, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Dle Smlouvy o úvěru č. 0333190 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 27. 8. 2020 přenechala právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne žalované v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatku celkem ve výši 17 184 Kč ve splátkách po 2 656 Kč měsíčně (celkem se tak zavázala zaplatit 37 184 Kč). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Dle transakční historie žalovaná vrátila do zahájení soudního řízení 5 355,99 Kč. Dle dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou žalobkyni s účinky od 6. 6. 2022. Dle dopisu ze dne 21. 6. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky. Dle dopisu ze dne 3. 10. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 47 476,30 Kč do 14. 10. 2022. Zaslání doložila poštovním podacím archem. 4. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou do Žádosti o spotřebitelský úvěr. Z žádosti vyplývá, že žalovaná měla příjem z podnikání ve výši 24 423 Kč. Výdaje na bydlení měla ve výši 1 000 Kč a bydlela u rodičů. Celkové měsíční výdaje ve výši 4 860 Kč. Tvrzení však nebyly doloženy žádnými listinami. Žalobkyně toto tvrzení neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované částku 20 000 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Žalobkyně prakticky nepředložila relevantní důkazy, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala výdaje žalované, zejména pak k výdajům v souvislosti se svým bydlením a dalšími náklady. 10. Navíc z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela úvěry u třech dalších úvěrových společností, a to dne 30. 6. 2020, který nehradila, dále uzavřela smlouvu o úvěru dne 10. 8. 2020, na který uhradila pouze částku 159 Kč a dále uzavřela dne 13. 8. 2020 smlouvu o úvěru, který rovněž nehradila. Navíc z rozsudku č. j. 6 C 99/2021-130 ze dne 7. 6. 2021 vyplývá, že úvěrová smlouva uzavřená dne 10. 8. 2021 byla použita na zaplacení předchozího dluhu u stejného věřitele. Žalovaná zároveň tehdy doložila výpisy ze svého bankovního účtu za období od 1. 5. 2020 do 31. 7. 2020, z kterých bylo patrné, že konečný zůstatek na účtu je prakticky nulový či v řádech stokorun. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy dalších několik závazků především z úvěrových smluv, které nebyla schopna splácet. Tyto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně vůbec při uzavírání úvěrové smlouvy nezohlednila. Navíc v roce 2021 měla již exekuci vedenou u zdejšího soudu a v roce 2022 má dalších 7 exekucí. Z uvedeného je patrné, že již v době uzavření smlouvy nebyla schopna dostát svým závazkům, přičemž jí evidentně chyběly finanční prostředky, když ve velmi krátkém časovém období uzavřela několik úvěrových smluv u různých úvěrových společností. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně řádně nezkoumala, jakým způsobem žalovaná splácí předchozí závazky ani jaké má finanční prostředky na bankovním účtu. 11. Soud navíc poukazuje na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím úvěru, když došlo k navýšení samotné jistiny o dalších 85,92 %. Za této situace je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Vrátila však jen 5 355,99 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 644,01 Kč od 7. 6. 2022 (tedy od data následující po postoupení pohledávky) do zaplacení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky. 14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu