13 C 6/2023-89 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby jí žalovaný zaplatil částku 14 071 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena dne [datum] Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal spolu se sjednaným úrokem ve výši 66,05 % a pojištěním ve výši 229 Kč měsíčně ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 511 Kč Celkem měl tedy vrátit 60 264 Kč. Vrátil však 52 155 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 3 943 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 3 000 Kč. Následně došlo k zesplatnění celého úvěru k datu [datum]. Zbytek dluhu žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas. 3. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav. Ze Smlouvy vyplývá, že ta byla mezi žalobkyní a žalobcem dne [datum]. Na základě ní žalobkyně poskytla téhož dne bezhotovostním převodem žalovanému částku 30 000 Kč (jak vyplývá z dokladu o vyplacení). Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku ve výši 66,05 % a pojištěním ve výši 229 Kč měsíčně ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 511 Kč splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2020 (zjištěno ze Smlouvy). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila k datu [datum] (jak vyplývá z oznámení ze dne [datum]). Celkem uhradil 52 155Kč, přičemž částku 40 873 Kč uhradil do data zesplatnění. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne [datum], přičemž měl dlužnou částku zaplatit do 15 dnů od doučení výzvy (zjištěno z předžalobní výzvy a z podacího poštovního archu). 4. Žalobkyně tvrdila, že posoudila před uzavřením úvěrových smluv řádně úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v hodnocení klienta včetně doložení jeho příjmu, lustrací v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti a ověřením úvěrové historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). 5. Dle hodnocení klienta vyplývá, že čistý měsíční příjem byl ve výši 22 300 Kč Náklady na bydlení a inkaso byly ve výši 1 200 Kč a celkové měsíční výdaje byly ve výši 12 196 Kč. V době uzavření Smlouvy měl souběžnou úvěrovou smlouvu, na kterou hradil měsíční částku 2 586 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný byl zaměstnaný od [datum] u [právnická osoba], a. s. jako zámečník. Z výpisu z příchozí úhrady na bankovním účtu žalovaného vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného v měsíci leden 2020 byl ve výši 22 568 Kč a v měsíci únor 2020 byl ve výši 22 527 Kč. Údaje o výdajích žalovaného vyplněné v hodnocení klienta nebyly doloženy žádnými listinami. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že ohledně výdajů žadatele o úvěr vychází z údajů vyplněných v hodnocení klienta a ze zákonného životního minima 3 410 Kč. Tvrzené výdaje si tedy nenechala žalovaným doložit žádným dokladem. Dále doplnila, že žalovaný žil v domácnosti se třemi nezletilými dětmi, na které měl vyživovací povinnost ve výši 5 000 Kč. 6. Dle výsledku dotazu na NRKI ze dne [datum] byl žalovaný vyhodnocen skórem 263, byl tak zařazen do kategorie I., v níž se nacházejí klienti se špatnou platební morálkou, jimž je úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Jedná se tedy o negativní výsledek. Z výpisu z registru [příjmení] z [datum] vyplynulo, že zde nebyl žádný záznam o dlužné částce po splatnosti. 7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. Žalobkyně v řízení prokázala, že přenechala žalovanému částku 30 000 Kč, smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Soud proto dospěl k závěru, žalobkyně neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C - [číslo]). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020 č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III US [číslo] týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověřuje. Uvedené výdaje jsou nereálné (např. 1 200 Kč měsíčně na bydlení a inkaso). Navíc měl žalovaný v době uzavírání smlouvy tři nezletilé děti, což nebylo vůbec zohledněno a splácel další úvěr. Žalobkyně dále učinila dotaz na NRKI, výsledek byl negativní, žalovaný byl vyhodnocen jako rizikový klient, kterému má být úvěr výrazně limitován poskytnutou částkou, případně zamítnut. I přes toto zjištění však žalobkyně úvěr poskytla. Neprověří-li věřitel žadatele dostatečně nebo poskytne-li žadateli úvěr i přes svá negativní zjištění, jak učinila žalobkyně v posuzovaném případě, je úvěrová smlouva absolutně neplatná. 11. Soud dále poukazuje i na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím předmětného úvěru, neboť v případě předmětné spotřebitelské smlouvy došlo k navýšení samotné jistiny o více jak 100 %. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že docházelo k hotovostnímu inkasu splátek, je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí například Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. 12. Vzhledem k tomu, že je smlouva absolutně neplatná, odpadl důvod, na základě kterého žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tedy na její úkor bezdůvodně obohatil o 30 000 Kč. Vrátil však již 52 155 Kč, tedy více, než o kolik se obohatil. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalovaný poskytnutou jistinu již zcela uhradil, žádné bezdůvodné obohacení tak nevzniklo a soud proto žalobu v této věci zcela zamítnul. 13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť přestože žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, ze spisu nevyplývá, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoliv náklady.