13 C 73/2023-56 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 24 688 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč a ta se zavázala zaplatit nad rámec jistiny částku 12 888 Kč, představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a poplatek za platby v hotovosti. Celkem tedy měla uhradit 27 888 Kč. Žalovaná se zavázala hradit dluh ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná uhradila však jen 12 200 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy postoupena žalobkyni. Žalovanou částku představuje nesplacená dlužná jistina ve výši 8 756,95 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 134,64 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 784,13 Kč, poplatek za možnost platit v hotovosti ve výši 1 518,85 Kč, smluvní pokutu ve výši 9 000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 493 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 566,24 Kč za období od 29. 3. 2021 do 19. 10. 2022, smluvní úrok ve výši 15 % z dlužné jistiny od 20. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1507,22 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 92 50,38 Kč (dlužná jistina smluvní úrok) od 20. 10. 2022. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas. 3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala dne 28. 1. 2020 žalované v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 %, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatku celkem ve výši 12 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč (jak vyplývá ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28. 1. 2020). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Žalovaná vrátila do zahájení soudního řízení částku 12 200 Kč (jak vyplývá z výpisu transakční historie). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni s účinky od 25. 11. 2022 (dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022), což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 7. 12. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému zaplacení dlužné částky 12. 4. 2023 (dle předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2023), která byla odeslána žalované dne 29. 3. 2023 (dle podacího lístku od České pošty). 4. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou do Žádosti o spotřebitelský úvěr. Z žádosti vyplývá, že žalovaná v době žádosti o poskytnutí úvěru byla na mateřské dovolené a měla příjem ve výši 11 500 Kč měsíčně, na bydlení hradila částku ve výši 1 000 Kč, ostatní výdaje měla ve výši 5 590 Kč. Bydlela u rodičů a měla jednu vyživovací povinnost. Tvrzení však nebyla doložena žádnými listinami. Žalobkyně toto tvrzení neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované částku 15 000 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. 10. Žalobkyně prakticky nepředložila relevantní důkazy, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala výdaje žalované a další její náklady. Z úřední činnosti soud zjistil, že žalovaná měla již v době uzavření smlouvy u zdejšího soudu několik exekucí, které přibývaly i po uzavření smlouvy, přičemž většina pohledávek pochází právě od úvěrových společností, což právní předchůdkyně žalobkyně nevzala v potaz. Navíc jediný příjem žalované v době uzavření smlouvy byl rodičovský příspěvek. Žalovaná měla v době uzavření jednu vyživovací povinnost, což právní předchůdkyně žalobkyně nevzala v potaz. Výdaje žalované jsou nereálné a nepřezkoumatelné. Z uvedeného je patrné, že v době uzavření smlouvy nebyla schopna dostát svým závazkům, přičemž jí evidentně chyběly finanční prostředky, když ve velmi krátkém časovém období uzavřela několik úvěrových smluv u různých úvěrových společností. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně řádně nezkoumala, jakým způsobem žalovaná splácí předchozí závazky ani jaké má finanční prostředky na bankovním účtu. 11. Soud navíc poukazuje na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím úvěru, když došlo k navýšení samotné jistiny o dalších 85,92 %. Za této situace je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Vrátila však jen 12 200 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 800 Kč od 13. 4. 2023 (tedy od data následujícího po dnu splatnosti uvedeného v předžalobní výzvě) do zaplacení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky. 14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná, žalované však žádné náklady řízení nevznikly.