18 C 43/2023-20 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému. Žalobce uvedl, že mu byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 2 600 Kč měsíčně rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích č. j. 3 P 114/2008-106 ze dne 23. 6. 2014. Takto stanovenou vyživovací povinnost hradí žalobce k rukám žalovaného dosud. V době rozhodování soudu se žalovaný připravoval na výkon budoucího povolání a nebyl schopen se sám živit. Po ukončení základní školní docházky žalovaný nastoupil na tříletý učební obor na Střední škole a Základní škole [obec]. Žalobce uvedenou školu nedávno kontaktoval, přičemž mu zde sdělili, že zde již žalovaný dlouhou dobu nestuduje. Žalobce tak má za to, že žalovaný již má pravděpodobně vlastní zaměstnání a je schopen se sám živit. Žalobce se vzdal nároku na náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích č. j. 3 P 114/2008-106 ze dne 23. 6. 2014 byla schválena dohoda rodičů, na základě které se žalobce zavázal platit částku 2 600 Kč na výživu žalovaného. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 7. 2014. V době rozhodnutí soudu byl žalovaný nezletilý ve věku 12 let (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích č. j. 3 P 114/2008-106). Žalobce se dopisem obrátil na matku žalovaného, aby mu sdělila, zda žalovaný stále studuje, neboť se na základě informací ze školy žalovaného domnívá, že žalovaný již studium ukončil, přičemž má rovněž za to, že žalovaný již má pravděpodobně své zaměstnání a je schopen se sám živit (prokázáno dopisem adresovaným matce žalovaného ze dne 8. 2. 2023). Žalovaný studoval na Střední a základní škole [obec] [obec], přičemž od 7. 10. 2020 svoje studium tamtéž přerušil (prokázáno zprávou Střední a základní školy [obec] [obec] ze dne [datum]). 5. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích č. j. 3 P 114/2008-106 ze dne 23. 6. 2014 byla schválena dohoda rodičů, na základě které se žalobce zavázal platit částku 2 600 Kč na výživu žalovaného. V době rozhodnutí soudu byl žalovaný nezletilý ve věku 12 let, v současnosti je žalovaný již zletilý. Žalovaný studoval na Střední a základní škole [obec] [obec], přičemž 7. 10. 2020 zde svoje studium přerušil. 6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil v souladu s § 910 odst. 1 a § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Po provedeném dokazování, na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě shora uvedených zákonných ustanoveních má soud za prokázané, že žaloba je důvodná. Vyživovací povinnost rodiče k jeho dítěti trvá jen do doby, než toto dítě nenabude schopnosti samo se živit. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalovaný v říjnu 2020 přerušil svoje studium a dále již v přípravě na budoucí povolání na Střední a základní škole [obec] nepokračoval. Ačkoliv v případě žalovaného došlo k přerušení studia, tak vzhledem k tomu, že žalovaný studium přerušil již téměř před třemi lety, lze mít za to, že k uvedenému datu došlo fakticky k ukončení jeho studia na uvedené škole. Protože byl žalovaný po celou dobu řízení zcela nečinný a nedostavil se k jednání, soud jej nemohl poučit a vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů stran toho, že dosud není schopen se sám živit a nepřipravuje se v přípravě na budoucí povolání studiem v jiném školském zařízení. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému tedy zanikla nejpozději k datu, kdy žalovaný přerušil svoje studium, a proto soud podané žalobě zcela vyhověl. Vzhledem k návrhu žalobce zrušit vyživovací povinnost od okamžiku právní moci rozsudku, kdy tímto návrhem je ostatně i soud vázán, rozhodl soud dle tohoto návrhu. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II. v souladu s § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy z hlediska úspěchu ve věci by měl právo na náhradu části nákladů podle míry úspěchu ve věci žalobce, ten se však náhrady nákladů řízení při jednání výslovně vzdal.