5 C 157/2023-43 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 50 014,16 Kč se zákonným úrokem ve výši 15 %, částky 2 433,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 %, z částky 2 976,99 Kč, částky 203,89 Kč, částky 1 500 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 15 789,60 Kč. V návrhu tvrdil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru , tel. číslo, , na základě které poskytl žalobce úvěr ve výši 55 000 Kč. Ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr provedl v souladu s požadavky zákona, platného v době uzavření smlouvy, tedy zákona č. 257/2016 Sb., případně § § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Vycházel z informací získaných od žalovaného a tvrzení si ověřil nahlédnutím do databází (např. insolvenčního rejstříku). Úvěr žalovaný načerpal převodem na bankovní účet, opakovaně však porušoval smluvní ujednání, žalobce proto zaslal žalovanému oznámení o prohlášení úvěru za splatný a vyzval jej k úhradě splatné částky. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 50 014,16 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 2 433,51 Kč, dále požaduje částku 2 976,99 Kč, jako kapitalizovaný úrok z prodlení, úrok z prodlení z dlužného obchodního úroku v kapitalizované výši 203,89 Kč, částku 1 500 Kč, kterou představují dílčí poplatky předepsané žalovanému.2. Na základě tvrzení žalobce a předložených listinných důkazů Okresní soud v Příbrami rozhodl elektronickým platebním rozkazem 25. 7. 2023 a návrhu v plném rozsahu vyhověl. Elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit do vlastních žalovaného na adresu jeho trvalého bydliště , adresa, (TP od 25. 3. 2022) Adresu , adresa, eviduje i Okresní správa sociálního zabezpečení v Příbrami, která sdělila, že žalovaný není přihlášen k pojištění u žádného zaměstnavatele, není veden, jako OSVČ, nepobírá žádný důchod. Ze strany soudu bylo ověřeno, že se žalovaný nenachází ve výkonu trestu, odnětí svobody, zabezpečovací detenci, či výkonu vazby.3. Z důvodu nedoručení elektronického platebního rozkazu byl tento usnesením ze dne 7. 9. 2023 zrušen a účastníci byli vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto, bez nařízení jednání. Byli poučeni, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, souhlasí. Žalobce souhlasil s jednáním, bez své osobní účasti, žalovaný se bez řádné omluvy nedostavil, podle § 101/3 o.s.ř. bylo jednáno, bez účasti žalovaného.4. Z listinných důkazů, předložených žalobcem bylo zjištěno, že předžalobní upomínka byla zaslána žalovanému na od které žalobce odstoupil dne 23. 1. 2023. Právní zástupce žalobce odkazoval žalovaného na ustanovení § 2395, § 2400 zákona č. 89/2012 Sb. a zákon č. 257/2016 Sb., nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V upomínce byla uvedena nesplacená jistina 50 014,16 Kč, obchodní úrok ve výši 2 433,51 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč, zákonný úrok ve výši 3 223,99 Kč. Nebylo uvedeno, jakou částku žalovaný ke dni zesplatnění uhradil. Z platební historie k obsahu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo zjištěno, že splátka úvěru ve výši 1 055,34 Kč byla respektována 9 x, celkem tedy uhradil na úvěr žalovaný částku 9 498,06 Kč. Splnění povinnosti dle § 6 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce přesvědčivým způsobem neprokázal, odkazoval pouze na informace banky, informační memorandum a podobně. Neprokázal, že si ověřil příjem žalovaného, ověřil si počet vyživovacích povinností, náklady na bydlení.5. Tento postup je v rozporu se zákonným požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr, neboť pouhé celkové sumarizování výdajů, neumožňuje poskytovateli úvěru jejich řádné a odborné posouzení (rozhodnutí KS v Praze sp. zn. , spisová značka, , ve kterém je odkazováno na § 2/1 písmeno p) zákona č. 634/1992, § 87/1,2,3 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., rozhodnutí ÚS ČR ze dne 7. 5. 2009 , Anonymizováno, , usnesení Pléna Ústavního soudu sp. zn. PL ÚS , Anonymizováno, , usnesení Pléna ÚS ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. , Anonymizováno, , Směrnici číslo 93/13/EHS, Směrnici č. 2008/48/S, konkrétně článek 8). Z dokladu předloženého žalobcem bylo zjištěno, že žalobce si od žalovaného vyžádal v zásadě jen obecné informace, které nebyly ověřovány a zjišťovány. Krajský soud v Praze ve svém dalším rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ve shodné věci konstatoval, že při výkladu zákona č. 257/2016 Sb. si je třeba uvědomit, že spotřebitel je slabší stranou a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatele znalost z oboru, nemá dost profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu. Svou schopnost úvěr splácet dlužníci subjektivně často přeceňují a podceňují rizika s jeho vzetím, spojená. Pro naznačené nerovné postavení smluvní strany je tedy na místě tuto nerovnováhu v případě sporu vyvažovat. Nelze dovozovat pouhou relativní neplatnost, ale neplatnost absolutní, ke které je povinen soud přihlížet.6. Soud shledal z uvedených důvodů smlouvu mezi účastníky za neplatnou a žalobu pak posuzoval z hlediska právní úpravy, uvedené v § 2991 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat to, oč se obohatil. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč, dle platební historie zaplatil žalovaný částku 9 498 Kč, dluží tedy částku 45 502 Kč, která představuje jeho bezdůvodné obohacení. Do této částky soud žalobě vyhověl v souladu s § 2991 o. z., a ze stejného důvodu žalobu na zaplacení částky 4 512 Kč, částky 2 433,51 Kč a 2 976,99 Kč, 203,89 Kč, 1 500 Kč a úrok z prodlení z částky 45 502 Kč, zamítl.7. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z částečného úspěchu, přihlédl však k absolutní neplatnosti smlouvy, kterou žalobce zavinil, a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.