5 C 94/2023-61 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu, ve které se domáhal rozhodnutí soudu o uložení povinnosti žalovaného zaplatit mu částku 23 179,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,49 % ročně a zákonným úrokem ve výši 15 % úrokem ve výši 11,75 % s odůvodněním, že je ve věci aktivně legitimován na základě fúze, ke které došlo sloučením společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], jakož to společnosti zanikající. Právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru a poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které měl žalovaný uhradit ve 24 splátkách po 2 163 Kč, tedy 51 912 Kč. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 800 Kč a měsíční pojištění 176 Kč. Žalobce tvrdil, že v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském [anonymizováno] předchůdce řádně posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Informace od žalovaného si ověřil za použití nezávisle ověřitelných údajů. Respektoval publikované údaje o životním a existenčním minimu. Pro neplacení splátek byl úvěr dne [datum] zesplatněn. Žalobci pak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku. Žalovaná částka se dle žalobce skládá z dlužné jistiny ve výši 20 245,44 Kč, smluvního úroku ve výši 905,93 Kč, dlužného pojistného ve výši 528 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. 2. Při projednání věci dne l. 8. 2023 žalobce trval na žalobě, žalovaný uvedl, že splátky nedodržel, neboť byl po dobu [anonymizováno] měsíců bez zaměstnání, pobíral pouze hmotné zabezpečení. Žalobce prokázal zaslání předžalobní výzvy dne [datum], požadoval zaplacení částky 29 524,69 Kč. Zástupkyně žalobce specifikovala náklady právního zastoupení, které navýšily dlužnou částku. Žalobce při projednání věci žádným způsobem neprokázal, jak ověřoval schopnost žalovaného dluh splácet, žalovaný k tomu uvedl, že si není jistý, zda byl požádán o potvrzení o výdělku, výši nájemného neprokazoval, počet vyživovacích povinností neprokazoval, platil v rozhodné době výživné ve výši [částka] a v době poskytnutí úvěru měl další dluhy ve výši [částka], tyto splácel s nájmem v celkové výši [částka] měsíčně. 3. Žalobce prokázal vyplacení úvěru poukázáním částky 40 000 Kč dne [datum], žalovaný toto nepopíral. Dle sumarizace splátek zaplatil žalovaný žalobci na dlužnou částku 28 119 Kč. 4. Skutkový stav zjištěný z tvrzení žalobce a předložených listinných důkazů soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Zcela nepochybně bylo prokázáno poskytnutí finančních prostředků ve výši 40 000 Kč, zaplacení částky 28 119 Kč ze strany žalovaného. Žalobce požadoval na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru částku vyšší, než je nezaplacený rozdíl mezi částkou 40 000 Kč a částkou 28 119 Kč. Tuto smlouvu soud shledal za absolutně neplatnou v důsledku nesplnění základní povinnosti věřitele ověřit schopnost žalovaného úvěr splácet. Splnění této povinnosti žalobce neprokázal v dostatečné míře, nepožadoval doklady k tvrzení žalovaného o výši svého příjmu i výdajích, výdaje žalovaného včetně nákladů na výživu nezletilého dítěte, bydlení, nebyly nijak konkretizovány ani doloženy a z předložených výpisů z účtu není toto možné identifikovat. Pokud žalobce tvrdil, že žalovaný ve své žádosti vyplnil nutné údaje, tento postup je v rozporu se zákonnými požadavky na řádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr, neboť pouhé celkové sumarizování výdajů žadatele neumožňuje poskytovateli úvěru řádné a odborné posouzení (právní názor KS v Praze v jeho rozhodnutí sp. zn. 27 Co 168/2020. Z důvodu neplatnosti smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem a žalovaným, soud shledal žalobu za důvodnou ve výši 11 881 Kč (rozdíl mezi částkou 40 000 Kč a zaplacenou částkou 28 119 Kč). Tuto částku soud posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinen ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. žalobci vrátit. Do této částky bylo žalobě vyhověno včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % od 22. 3. 2023 do zaplacení, který žalobce uplatnil v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze stejného důvodu byla zamítnuta žaloba do výše 11 298 Kč s příslušenstvím a úrok z prodlení ve výši 15,49 % z částky 11 881 Kč od 22. 3. 2023 do zaplacení. 5. S ohledem na úspěch a neúspěch ve věci, soud podle § 142/2 zákona č. 99/1963 Sb. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.