9 C 23/2023-76 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 14. 2. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 50 000,67 Kč s příslušenstvím z titulu smluvy o hotovostním úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO]. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je právním nástupcem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], přičemž na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021 došlo k fúzi sloučením se žalobkyní. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému přenechaná částka 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku zaplatit v 21 měsíčních splátkách, přičemž výše splátky činila 8 622 Kč. Žalovaný se nad rámec jistiny zavázal uhradit poplatek 3 000 Kč a měsíční pojistné ve výši 704 Kč. Vrátil však jen 129 708 Kč. [příjmení] dluhu ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 13. 4. 2023 v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru, na základě které mu dne [datum] přenechala 150 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] z potvrzení o vyplacení úvěru [číslo]). Poplatek za zprostředkování úvěru činil 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku s úrokovou sazbou 9,49 % ročně, a to v 21 měsíčních splátkách po 8 622 Kč (zjištěno z téže smlouvy). Dle smlouvy činila celková částka splatná žalovaným 166 266,83 Kč. Dle údajů vyplněných žalovaným před poskytnutím úvěru [číslo] činil tvrzený příjem žalovaného 55 000 Kč měsíčně a tvrzené výdaje 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dle splátkového kalendáře uhradil do zahájení soudního řízení 129 708 Kč. Dle dopisu ze dne 10. 6. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení 50 000,67 Kč, a to ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalovanému dne 13. 6. 2022. 5. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného vyplněné žalovaným před poskytnutím úvěru nebyly doloženy příslušnými listinami (nájemní smlouvou, výplatní páskou, apod.), přičemž žalobkyně pouze odkázala na výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za měsíce srpen až říjen 2020. Z předložených výpisů však nebyly patrny pravidelné příjmy a výdaje žalovaného. K ověření výdajů žalovaného nepředložila žalobkyně ničeho. Na jednání soudu dne 13. 4. 2023 zástupce žalobkyně uvedl, že proces posouzení úvěruschopnosti je podrobně popsán v kartě klienta, nicméně prověření skutečných výdajů žalovaného se tam nenachází. Z provedených důkazů tedy vyplynulo, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 150 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 12. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátil však jen 129 708 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 20 292 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 11,75 % ročně z částky 20 292 Kč (jak požadovala žalobkyně v návrhu) ode dne 21. 6. 2022 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do 10 dnů po obdržení výzvy. Protože žalovaný svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.