9 C 46/2023-52 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 15. 3. 2023 domáhala po žalované zaplacení celkem 14 361,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 5. 2020, kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy [číslo] byla žalované přenechaná částka 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku zaplatit ve 20 měsíčních splátkách ve výši 2 145 Kč. Žalovaná se nad rámec jistiny zavázala uhradit poplatek 23 900 Kč. Vrátila však jen 19 700,01 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal věc při jednání dne 18. 5. 2023 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne 8. 5. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalované přenechala v hotovosti 19 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo]). Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 4 427 Kč s úrokovou sazbou 25 % ročně, poplatku za hotovostní režim splátek 3 990 Kč, administrativního poplatku 1 993 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 13 490 Kč, a to ve 20 měsíčních splátkách ve výši 2 145 Kč. Celková částka splatná žalovanou tak činila 42 900 Kč (vše zjištěno z téže smlouvy). Dle žádosti o úvěr ze dne 8. 5. 2020 činil měsíční příjem žalované 19 941 Kč a měsíční výdaje 7 820 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Dle tvrzení žalobkyně uhradila do zahájení soudního řízení 19 700,01 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Dle dopisu ze dne 10. 11. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a zároveň jí vyzvala k zaplacení 39 521,25 Kč, a to 10 dnů od doručení dopisu. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované dne 11. 11. 2022. Dle tvrzení žalobkyně neuhradila žalovaná od postoupení pohledávky ničeho. Žalobkyně dopisem ze dne 1. 3. 2023 vyzvala žalovanou k zaplacení 39 521,25 Kč s příslušenstvím, a to do 9. 3. 2023. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované dne 3. 3. 2023. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila. 5. Žalobkyně jen obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované, a to odborným posouzením jejích příjmů a výdajů. Údaje o příjmech a výdajích žalované však nebyly doloženy příslušnými listinami (např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou, výplatní páskou, apod.). Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 18. 5. 2023, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouvu o úvěru uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované 19 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 11. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila dostatečně úvěruschopnost žalované, je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Protože je smlouva absolutně neplatná, není tu platný závazek, na základě nějž právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky. Dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně právo na vrácení jistiny. Žalovaná vrátila již 19 700,01 Kč, tedy více, než činila jistina. Její závazek tedy zanikl, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení jí však nevznikly.