9 C 67/2023-31 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 17. 4. 2023 domáhala po žalované zaplacení celkem 10 215 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovanou uzavřela dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalované přenechaná částka 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč, nad rámec jistiny se zavázala uhradit poplatek 12 270 Kč. Vrátila však jen 17 055 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že od žalobkyně převzala 15 000 Kč, splácela pravidelně (dosud splatila 17 055 Kč), nicméně zaměstnankyně žalobkyně, která od ní inkasovala splátky, přestala za žalovanou docházet. Sama proto kontaktovala žalobkyni za účelem zjištění způsobu splácení, ovšem bez odezvy. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal věc při jednání dne 13. 7. 2023 v nepřítomnosti žalobkyně a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Žalobkyně podepsala s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalované přenechala v hotovosti 15 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo]). Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 2 970 Kč s úrokovou sazbou 70,89 % ročně, poplatku za hotovostní režim splátek 4 800 Kč a poplatku za zpracování úvěru 4 500 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč. Celková částka splatná žalovanou tak činila 27 270 Kč (vše zjištěno z téže smlouvy). Dle evidenční karty klienta ze dne 5. 6. 2019 činil měsíční příjem žalované 28 896 Kč a měsíční výdaje 16 607 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Dle přehledu splácení uhradila do zahájení soudního řízení 17 055 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 23. 9. 2022 vyzvala žalovanou k zaplacení 10 215 Kč s příslušenstvím, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované dne 23. 9. 2022. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila. 5. Žalobkyně jen obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, a to odborným posouzením jejích příjmů a výdajů. Údaje o příjmech a výdajích žalované však nebyly doloženy příslušnými listinami (např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou, výplatní páskou, apod.). Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 13. 7. 2023, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouvu o úvěru uzavřela žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalované 15 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 11. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně neprověřila dostatečně úvěruschopnost žalované, je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Protože je smlouva absolutně neplatná, není tu platný závazek, na základě nějž žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky. Dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně právo na vrácení jistiny. Žalovaná vrátila již 17 055 Kč, tedy více, než činila jistina. Její závazek tedy zanikl, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná, která byla ve věci úspěšnější, se vzdala práva na náhradu nákladů řízení.