16 C 133/2024-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 36 944,11 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byla pohledávka smluvně postoupena, dluží předmětnou částku.2. V dané věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, proto jej soud zrušil a za podmínek stanovených § 115 a) o.s.ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek.3. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání karty včetně obchodních a smluvních podmínek a sazebníku věřitele, žádosti o poskytnutí úvěru, majetkových poměrů žalovaného, platební historie, rozhodnutí o zesplatnění úvěru, smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy a předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru se sjednaným úvěrovým rámcem do 40 000 Kč, s povinností dlužníka splácet z vyčerpané částky alespoň 2 % za situace, kdy bylo ověřeno, že v době poskytnutí úvěru byl žalovaný v trvalém pracovním poměru s příjmem 15 000 Kč čistého měsíčně, žil s rodiči a na nákladech spojených s bydlením se podílel do 50 %, hradil interní splátky ve výši 1 623,79 Kč a externí splátky ve výši 1 510 Kč měsíčně, na životní náklady byla započtena částka 7 656,50 Kč, minimální splátka úvěru činila 800 Kč měsíčně a byla sjednána 12% úroková sazba. Věřitel vyšel z celkového měsíčního příjmu domácnosti ve výši 30 000 Kč, aniž by z žádosti vyplývalo, z čeho jej dovodil. Na základě opakovaného čerpání úvěru vyčerpal žalovaný celkem 85 280 Kč a věřiteli na předmětný dluh zaplatil 56 611,24 Kč. Pro nesplácení úvěru došlo k jeho zesplatnění k 1. 6. 2023. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.4. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť listinnými důkazy bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci dluží předmětnou částku. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, věřitel vycházel z příjmu domácnosti ve výši 30 000 Kč, ač fakticky měl ověřen příjem žalovaného ve výši 15 000 Kč, ten v době poskytnutí úvěru žil s rodiči a přispíval jim polovinou na náklady spojené s bydlením, které sice nebyly ověřeny, ale pokud věřitel vycházel z částky 7 656,50 Kč, lze předpokládat, že šlo o adekvátní částku, k čemuž soud připočetl ještě závazky žalovaného existující v době poskytnutí úvěru s tím, že celkové jeho zatížení činilo 10 790,29 Kč. Pokud minimální splátka úvěru byla sjednána na 800 Kč (2 % z vyčerpané částky), pak dle názoru soudu byl žalovaný schopen předmětný úvěr splácet a smlouva byla uzavřena platně, tedy věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného i přesto, že vycházel z téměř dvojnásobného příjmu, než který byl dokladován, neboť i se splátkou úvěru byly výdaje žalovaného 11 590,29 Kč, z čehož je evidentní, že byl schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.5. Ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud plně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 656 Kč, které dle § 14b) odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. sestávají ze tří úkonů právní služby po 500 Kč za převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy, tří režijních paušálů po 100 Kč, 21% DPH ve výši 378 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 478 Kč.