16 C 141/2023-106 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala k Okresnímu soudu v Blansku dne 15. 3. 2023 žalobu na určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí s tím, že darovací smlouvu z , datum, darovala žalované, která je její dcerou, do výlučného vlastnictví nemovitosti specifikované ve výroku I tohoto rozsudku, při čemž dne , datum, využila svého práva dle § 2072 občanského zákoníku a předmětný dar odvolala, neboť nemůže žalované odpustit její chování vůči ní, které jí velmi ubližuje. Tyto důvody specifikovala žalobkyně tak, že se o ní žalovaná nezajímá jako o matku, zabraňuje jí ve styku s vnučkou, tedy brání jí v prarodičovských právech, žalobkyni uvedla v omyl při uzavírání darovací smlouvy, neboť využila její tíživé finanční situace, kdy měla závazky vůči OSSZ a VZP v celkové výši do 300 000 Kč, o výši těchto dluhů informovala matku žalobkyně paní , jméno FO, a žalobkyně tak byla nucena převést předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované, ač původně byly domluveny tak, že získá každé z dětí žalobkyně podíl ve výši jedné třetiny. Navíc žalovaná se zavázala a zřídila závazek k užívání darovaných nemovitostí jako rodinného majetku ve prospěch svých prarodičů , jméno FO, a , jméno FO, , což jsou rodiče žalobkyně a dále ve prospěch žalobkyně a jejího manžela , jméno FO, , který je současně otcem žalované. Ti všichni byli oprávněni kdykoliv předmětné nemovitosti navštívit a užívat je za účelem rodinné rekreace. Žalovaná však od počátku tento závazek neplnila a neplní, nezajímá se o žalobkyni ani jejího otce a dědečka, v minulosti se nezajímala ani o svou babičku. Žalované adresovala několik dopisů, ve kterých ji žádala o změnu chování, tyto žádosti o nápravu žalovaná nevyslyšela, naopak protiprávní jednání vyvrcholilo dne , datum, , kdy žalobkyně žalovanou spolu se svým tatínkem navštívili před domem žalované. Tehdy se k nim žalovaná chovala nevhodně a urážela ji, stejně jako když ji navštívili dne , datum, v domě č. p. , adresa, společně s manželem žalobkyně a sestrou žalované, žalovaná je odmítla pustit do domu a chovala se arogantně. Navíc ji obvinila ze lži o výši závazků a řekla, že by bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodila. V SMS zprávě z , datum, jí žalovaná sdělila, že se za ní i svého otce stydí. Popsané jednání považuje žalobkyně za oklamání její osoby, je jím hluboce dotčena. Jde o chování v rozporu s dobrými mravy a hluboký nevděk žalované vůči žalobkyni jako dárkyni. Při odvolání daru byla žalovaná vyzvána, aby jej vrátila, což se nestalo, zpětný převod nepodepsala a v důsledku toho nedošlo ani ke změně vlastnického práva v katastru nemovitostí. Tento nesoulad je naléhavým právním zájmem pro podání určovací žaloby. Na základě toho se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí darovaných nemovitostí a že žalovaná je povinna tyto nemovitosti vyklidit.2. Žalovaná se k předmětné žalobě písemně vyjádřila podáním 27. 4. 2023 tak, že žalobu v celém rozsahu neuznává a navrhla, aby byla přenesena místní příslušnost na Okresní soud v Příbrami s ohledem na bydliště obou účastnic řízení i navrhovaných svědků. Tomuto návrhu bylo usnesením Nejvyššího soudu z 29. 8. 2023 č. j. 23 MD 325/2023–64 vyhověno, předmětný spor byl přikázán k projednání a rozhodnutí zdejšímu soudu, kterému byl spis postoupen dne 14. 9. 2023.3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že je pravda, že má s matkou od smrti babičky neshody. Jde však o neshody, které se vyskytují v každé rodině a rozhodně je nelze posuzovat jako zjevné porušení dobrých mravů a nevděk, které by odůvodňovaly postup podle § 2072 občanského zákoníku. Žalobu i argumenty žalobkyně považuje za zcela neurčité, tvrzené skutečnosti nejsou nijak relevantně doloženy, ač povinností žalující strany je konkrétní vymezení skutečností, ve kterých důvod pro odvolání daru shledává. Ty však matka v žalobě blíže nespecifikuje ani z hlediska času ani kontextu, což je podstatné mimo jiné i s ohledem na ustanovení § 2075 občanského zákoníku a zde stanovenou lhůtu pro odvolání daru. Z procesní opatrnosti vznesla námitku opožděného odvolání daru. Pokud matka zcela neurčitě v žalobě tvrdí, že se o ni nezajímá jako o matku a zabraňuje jí ve styku s vnučkou, považuje žalovaná toto tvrzení za lživé a ničím nepodložené s tím, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, nýbrž kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií. Bez dalšího tedy nelze kvalifikovat chování žalované, které bylo výsledkem vzájemných neshod s matkou, na jejíž eskalaci se výlučně podílela sama matka, za zjevný nevděk, kdy z judikatury, na níž žalovaná odkázala, vyplývá, že darovanému nevzniká reciproční závazková povinnost doživotního vděku vůči dárci, neboť darování v sobě nenese prvky synallagmatu a to s přihlédnutím k možnosti ujednání podmínek, doložek a příkazů při darovacím projevu, které však v daném případě učiněny nebyly a žalovaná se vůči matce ani rodině rozhodně nechovala tak, aby naplnila zákonné předpoklady pro vrácení daru. Od června roku 2019 s matkou a otcem řešila jejich zadlužení, o jejich vážné finanční situaci se dozvěděla od policie. Do té doby o tom ona ani její sourozenci nevěděli. Jelikož hrozilo, že rodiče přijdou o střechu nad hlavou, vyslyšela jejich žádost o pomoc a začala ve věci neprodleně jednat, kdy i přes její nepříznivý zdravotní stav učinila vše, co bylo v jejích silách, o dluzích rodičů jednala s věřiteli i všemi úřady a před podpisem darovací smlouvy, ale i po ní, uhradila za matku její dluhy. Rozhodně o finanční situaci rodičů neinformovala babičku (matku matky), naopak ta ji sama požádala, aby rodičům pomohla. S prarodiči měla vždy dobrý vztah, proto ji babička oslovila s přáním, aby nemovitosti, které nazývali Morava, oddlužila ještě za jejího života. Babička také chtěla, aby matka převedla tyto nemovitosti na žalovanou proto, aby se do budoucna daná situace neopakovala a rodinný majetek byl zachován pro vnučku , Anonymizováno, , dceru žalované. Tato záležitost byla řešena jak s rodiči, tak sourozenci žalované, která měla se sestrou vždy chladnější vztah, bratr měl zájem věc řešit, ale v důsledku nutnosti rychlého jednání zbyla celá záležitost stejně na ní. Rozhodně nebyla uzavřena jakákoliv dohoda, která by jí zavazovala, že po převedení předmětných nemovitostí na její osobu budou obdarováni následně i její sourozenci, což nedává již z logiky věci smysl, neboť kdyby mezi nimi taková dohoda existovala, nebránilo ničeho, aby matka darovala předmětné nemovitosti do spoluvlastnictví všem sourozencům v době uzavírání smlouvy. Babička si výslovně přála, aby Moravu vlastnila pouze žalovaná, neboť hrozilo, že její sourozenci, zejména sestra, by ji opět zadlužila. Spolu s darovací smlouvou byla mezi účastnicemi řízení dne , datum, uzavřena i dohoda, na jejímž základě se žalovaná zavázala k úhradě v ní specifikovaných závazků žalobkyně, což učinila, přičemž matka v dohodě výslovně prohlásila, že jiné závazky neexistují. Žalovaná se však později dozvěděla o dalších dluzích, které jí byly zatajeny, takže nad částky uvedené v dohodě byla nucena uhradit za matku dalších , částka, , což osobně těžce nesla, neboť je přesvědčena, že matka při podpisu dohody i darovací smlouvy učinila nepravdivé prohlášení. To vedlo k tom, že vztahy mezi nimi skutečně ochably. Matka nikdy neuznala, že jí zachránila střechu nad hlavou, že jí to stálo síly i zdraví, čas, nervy i veškeré finanční prostředky. Žalovaná byla s prarodiči i nadále v kontaktu, ti jezdili na Moravu sporadicky a poté, co to babičce již nedovoloval její zdravotní stav, jezdil tam pouze dědeček. Ač nemá vedenu evidenci návštěv, ví, že prarodiče, popřípadě pouze dědeček byli v nemovitostech v období od , datum, . Po smrti babičky se dědečkův stav vůči žalované změnil. Ta má za to, že změna jeho postoje nastala v důsledku jednání žalobkyně, které žalovaná považuje za nemorální, neboť využívá stáří a změn mysli dědečka, který neměl až do smrti babičky vůči ní jediných připomínek. I poté se mu snažili pomáhat, což jim umožnil pouze do června 2021. Pak už nechtěl příbramský domov opouštět, přičemž žalované je znám jeho zdravotní stav i rozhodovací schopnosti, a proto mu nemá za zlé, že jí nadával do krav, křičel na ni a vyhrožoval úderem pěstí jí i jejímu manželovi, a to i před jejich nezletilou dcerou, která se pradědečka od té doby bojí. I z tohoto důvodu nemá žalovaná ani její rodina zájem kontakt vyhledávat, neboť je přesvědčena, že to ubližuje nejen jí a její rodině, ale i samotnému dědečkovi. Žalovaná popřela, že by byl sjednán jakýkoliv závazek, který by ji zavazoval vpustit žalobkyni a dědečka do předmětných nemovitosti. Popřela, že by kdy o matce řekla, že by bylo lepší, kdyby se nenarodila nebo že by se k ní chovala arogantně. Matka se však snažila za každou cenu vyvolat konflikt, kterému se žalovaná snažila vyhnout a pokud se nyní dovolává písemné korespondence, je to s podivem, neboť do smrti babičky ji tímto způsobem nikdy