16 C 174/2024-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 14 183,42 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru na částku 10 000 Kč se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč se splatností 30 dnů a dále byly sjednány služby, a to poplatek za tzv. klidné spaní ve výši 220 Kč měsíčně, za expresní výplatu úvěru ve výši 165 Kč a za SMS servis ve výši 58 Kč měsíčně. Žalovaný na předmětný dluh ničeho neuhradil.2. V dané věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, proto jej soud zrušil a za podmínek stanovených § 115 a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek.3. Ze smlouvy o úvěru z , datum, včetně obchodních podmínek a sazebníku žalobce, předžalobní výzvy včetně podacího lístku, přehledu bankovních transakcí, výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jeho identifikovatelných příjmů, ověření jeho bankovní identity a autorizace ověření jeho totožnosti soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena elektronicky smlouva o úvěru, na jejímž základě mu byla vyplacena jistina ve výši 10 000 Kč a ten se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za tzv. klidné spaní, presto výplatu a SMS zprávy ve shora uvedených částkách. Úvěr byl splatný ve lhůtě 30 dnů, splatnost úvěru byla v souladu s obchodními podmínkami prodloužena o 7 dnů, takže úvěr měl být splacen do 4. 7. 2023. Žalovaný doposud na předmětný dluh ničeho neuhradil, proto se žalobce domáhal zaplacení také smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně od 5. 7. 2023 do 3. 10. 2023 ve výši 840,42 Kč. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl žalobcem sepsán výpis, z nějž vyplývá, že žalovaný žil ve společné domácnosti s další osobou, neměl mít žádné výdaje na půjčky, na bydlení měl hradit 6 000 Kč a na ostatní zbytné výdaje 3 000 Kč, výše jeho ověřeného čistého příjmu činila 74 870 Kč, nicméně výše čistého příjmu, který sám žalovaný uvedl, byla 35 000 Kč. Věřitel počítal s rezervou pro výdaje ve výši 500 Kč, s minimálními výdaji 2 955 Kč s tím, že tak disponibilní příjem žalovaného činil 31 500 Kč. Podle záznamu o identifikovaných příjmech postupoval věřitel v souladu se svými pravidly a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřil čistý příjem spotřebitele, a to jednak prostřednictvím bankovního výpisu, ale i jiným způsobem (aniž by bylo patrno jakým) s tím, že jeho příjem činil 74 870 Kč.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobce neprokázal, že řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když měl vyjít jednak z výpisu z jeho účtu a pak z jakýchsi jiným způsobem doložených příjmů, aniž by bylo patrno, jak byly tyto další příjmy doloženy, respektive ověřeny za situace, kdy podle šetření žalobce činil čistý příjem žalovaného 74 870 Kč, ač sám žalovaný uváděl o více než polovinu nižší příjem (35 000 Kč). Žalobce nezapočítal ani výdaje na bydlení a nezbytné výdaje, které žalovaný uvedl v celkové výši 9 000 Kč a započítal pouze částku 2 955 Kč + rezervu ve výši 500 Kč, aniž by opět bylo prokazatelně ověřeno, že výdaje žalovaného byly nižší než ty, které sám tvrdil. Z uvedeného vyplývá, že věřitel porušil svoji povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost dlužníka, jak to má na mysli rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 2178/2018, popřípadě rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018, čímž způsobil neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy a v důsledku toho má nárok na vrácení pouze poskytnutého plnění ve výši 10 000 Kč za vyplacenou jistinu. Ve všech ostatních nárocích soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl.6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 40 %, neboť úspěšný byl v 70 % a neúspěšný ve 30 %. Při plném úspěchu by náhrada nákladů činila 2 252 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b) odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. za sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a převzetí právního zastoupení, tři režijní paušály po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, 40 % z této částky činí 900,80 Kč.