21 C 100/2024-37 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresního soudu v Příbrami dne 29. 2. 2024 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 49 696,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 582,02 Kč od 6. 7. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 29,55 % ročně z částky 34 000 Kč ode dne 26. 6. 2023 do zaplacení.2. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČO 2562135 (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalované 34 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě o úvěru zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků se žalovaná zavázala uhradit v 48 měsíčních splátkách po 2 465 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Smluvní strany si dále v článku 6. části B) smlouvy o úvěru sjednaly, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu (tvořenou součtem původní dlužné jistiny ve výši 34 000 Kč a přirostlých dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši 6 582,02 Kč) byla žalovaná povinna zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně nejpozději v den zesplatnění úvěru.3. V důsledku zesplatnění úvěru a v případě nezaplacení nové jistiny byla žalovaná na základě ujednání v článku 6. části B) smlouvy o úvěru povinna ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 26. 6. 2023, zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 40 582,02 Kč za každý den prodlení vyčíslené ke dni 11. 1. 2024 na 9 114,40 Kč.4. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila 500 Kč.5. Jak plyne z článku 1.1. části B) smlouvy o úvěru, posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s požadovanou odbornou péčí schopnost žalované úvěr získat a splácet. Žalovaná jí za tímto účelem předložila k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdce žalobce si dále také vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR.6. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek postoupila svou pohledávku na žalobkyni.7. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 2. 3. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 34 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 465 Kč. Celková dlužná částka činila 118 320 Kč, výše úroku činila 83,56 %, RPSN činilo 124,30 % (prokázáno smlouvou o úvěru a dokladem o vyplacení úvěru).ii. Žalovaná po poskytnutí úvěru uhradila na svůj dluh 500 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně).iii. Dne 29. 6. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalované žalobkyni (prokázáno společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek a Přílohou č. 1 Prohlášení seznam postoupených pohledávek).iv. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni. Zároveň ji vyzvala k uhrazení 54 465,75 Kč, a to deseti dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalované odeslán dne 12. 12. 2023 a doručen 18. 12. 2023 (prokázáno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2023, podacího lístku ze dne 12. 12. 2023 a výpisu ze sledování zásilky).v. Výzvou ze dne 30. 1. 2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou, aby uhradila žalobkyni dluh ve výši 59 342,36 Kč (prokázáno z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě k úhradě dluhu ze dne 30. 1. 2024 a podací lístek ze dne , datum, ).vi. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.16. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 34 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit.17. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a