9 C 151/2024-79 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 2. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 12 600 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne 16. 7. 2021 s žalobkyní prostřednictvím internetového portálu www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy byla žalovanému přenechaná částka 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit včetně úroků ve výši 1 800 Kč jednorázovou platbou splatnou dne 15. 8. 2021. Nevrátil však ničeho. Žalobkyně proto uplatnila nárok na poskytnutou slevu na poplatek za úvěr ve výši 1 800 Kč, kterou žalovaný ztratil v důsledku prodlení se splácením, a na smluvní pokutu za prodlení se splácením ve výši 3 000 Kč, a dále na zákonný úrok z prodlení z částky 7 800 Kč ode dne 16. 8. 2021 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně posouzením jeho příjmů dle výplatních pásek a výpisů z účtu a lustrací v nebankovním rejstříku, insolvenčním rejstříku a exekučním rejstříku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 10. 10. 2024 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně přenechala žalovanému dne 16. 7. 2021 částku 6 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho účet (zjištěno z potvrzení o platbě ze dne 16. 7. 2021). Skutečnost, že účet patřil žalovanému, byla prokázána potvrzením o jeho platbě 1 Kč. Dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru činila úroková sazba 365 % a RPSN 2229,81 %. Žalovaný přenechané peníze nevrátil. Dle dopisu ze dne 24. 7. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 18 350 Kč, a to tří dnů od odeslání dopisu. Dle podacího archu odeslala tento dopis žalovanému téhož dne (24. 7. 2023).5. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě jeho výplatních pásek, výpisů z účtu a nahlédnutím do registrů (nebankovní, insolvenční a exekuční). Na základě zjištěných příjmů žalovaného dospěla k závěru, že má dostatečné prostředky k vrácení úvěru. Netvrdila však vůbec, jaké měl výdaje a jak je zohlednila při posouzení úvěruschopnosti. Věřitel přitom před poskytnutím úvěru musí zjišťovat, jaké jsou nejen skutečné příjmy, nýbrž i výdaje žadatele o úvěr a porovnat je. Žalobkyně se výdaji žalovaného nijak nezabývala. Takový postup není řádným posouzením úvěruschopnosti. Navíc z výpisů z účtu žalovaného vyplynulo, že žalovaný měl vyšší výdaje než příjmy (například za měsíc květen 2021 měl na bankovním účtu příjmy 53 932 Kč a výdaje 55 073,02 Kč, v červnu 2021 jeho příjmy činily 111 940 Kč a výdaje 108 782,18 Kč), přičemž z výpisů z účtů dále vyplynulo, že žalovaný čerpal několik dalších úvěrů. Ani tuto skutečnost žalobkyně nijak nezohlednila při posuzování jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně pak dále nevysvětlila, jak v rámci posouzení úvěruschopnosti zohlednila výsledný scoring D žalovaného (druhá nejhorší skupina) v nebankovním registru a celkem 5 záznamů o zpoždění se splátkou úvěru a žádný pozitivní záznam potvrzující řádné splácení.6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 6 000 Kč. Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V daném případě žalobkyně žádným způsobem nezohlednila skutečné výdaje žalovaného ani je neporovnala s jeho příjmy. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Žalobkyně navíc úvěr žalovanému poskytla i přes jeho negativní scoring zjištěný z nebankovního registru. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.15. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Nevrátil dosud ničeho. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) v žalobkyní požadovaného ve výši 8,5 % ročně ode dne 28. 7. 2023 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do 3 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla žalované odeslána dne 24. 7. 2023. Protože žalovaný svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.