12 C 65/2025-31 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 14. 4. 2025 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 12. 6. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr 16 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit 16 000 Kč do 12. 7. 2024. Žalovaný však částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 6. 2024 dohodu, jejímž předmětem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 12. 7. 2024 (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 12. 6. 2024 na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 16 000 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, ). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu (zjištěno z dopisu označeného jako „Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu“ ze dne 15. 8. 2024). Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a ze seznamu postoupených pohledávek). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky a žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z dopisu označeného jako „Oznámení o postoupení pohledávky“, z výzvy k úhradě před podáním žaloby a z podacího lístku, vše datováno dnem 18. 1. 2025).5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru má být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. Právní předchůdkyně žalobkyně v tomto případě úvěruschopnost žalovaného žádným způsobem neprověřovala.13. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho, soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 16 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ode dne následujícího po dni splatnosti určeném v předžalobní výzvě. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši k datu prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.