13 C 165/2025-20 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 72 368,22 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „předmětná smlouva“), kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě které byla žalované poskytnuta 60 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit úrok ve výši 64,30 % ročně z jistiny. Vrátila však jen 47 880 Kč, zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradila. Žalobkyně požaduje vrátit jistinu ve výši 12 120 Kč a kapitalizovaný úrok za období od 9. 3. 2023 do 29. 9. 2024 ve výši 60 248,22 Kč, eventuelně pokud soud neuzná nárok z titulu předmětné smlouvy, tak vrátit zbytek jistiny z titulku bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas3. Na základě předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou předmětnou smlouvu, na základě které poskytla žalované částku 60 000 Kč na bankovní účet žalované vedený u , právnická osoba, . Smlouva byla uzavřena elektronicky, ověření proběhlo pomocí SMS a skenu občanského průkazu.. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit úrok ve výši 64,30 % ročně z jistiny. Úvěr měla splácet v 51 pravidelných měsíčních splátkách a konečná splatnost měla nastat dne 25. 6. 2027 (jak vyplývá z předmětné smlouvy). Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením úvěru, a proto došlo dne 29. 9. 2024 k zesplatnění celého úvěru (jak vyplývá z s částí B) odst. 6.3. předmětné smlouvy), na což byla žalovaná upozorněna (jak vyplývá z Oznámení o zesplatnění dluhu). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatila k datu podání žaloby částku 47 800 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně příloh, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni, o čemž žalovanou informovala jako vyplývá z dopisu o oznámení postoupení pohledávky. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 5. 4. 2025, jak vyplývá z podacího lístku..4. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou a dále předložila doklady o příjmu (výplatní listy a výpis o transakci příjmu na bankovním účtu žalované). Kromě toho však doložila, že v době od 15. 12. 2023 byla v evidenci Úřadu práce ČR. V hodnocení klienta uvedla žalovaná, že je vdaná, má příjem 25 404 Kč ze zaměstnání, výdaje v výši 17 948 Kč, přičemž částka 3 999 Kč je splátka dalších úvěrů. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že v době uzavírání Smlouvy měla na sobě řadu exekucí.5. Údaje o výdajích žalované vyplněné v zákaznické kartě nebyly doloženy žádnými listinami. Uvedené měsíční výdaje neodpovídají realitě. Žalobkyně toto tvrzení neprokázala ani přes poučení.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované částku 60 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalované, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří.9. Údaje o výdajích žalované vyplněné v hodnocení klienta nebyly doloženy žádnými listinami. Uvedené měsíční výdaje neodpovídají realitě. Navíc žalovaná v době uzavírání smlouvy byla zaměstnána teprve krátkou dobu, když ještě v prosinci 2023 byla na Úřadu práce ČR: Navíc již v době uzavření smlouvy měla na sebe několik exekucí, což nebylo vůbec zohledněno.10. Soud navíc poukazuje na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím úvěru, když došlo k navýšení samotné jistiny o dalších 64,30 %. Za této situace je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy.11. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Vrátila však jen 47 880 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 120 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 120 Kč od 6. 4. 2025 (den následující po odeslání výzvy) do zaplacení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.12. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky.13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná jen z části a poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení považoval soud za nedůvodné i vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná.