16 C 187/2024-63 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne , datum, ke zdejšímu soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, s doplněním ze dne , datum, , mimo jiné s tím, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, .) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, za dohodnutých podmínek, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal vrátit celkem 24 164 Kč (13 000 Kč jistina, 659 Kč smluvní úrok, 6 370 Kč úhrada za poskytnutí úvěru, 1 795 Kč úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru, 2 340 Kč úhrada za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště) v 14 měsíčních splátkách po 1 726 Kč s poslední splátkou do 23. 11. 2023, žalovaný dosud žalobkyni neuhradil 28 438 Kč s příslušenstvím a dále dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, za dohodnutých podmínek, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal uhradit celkem 27 888 Kč (15 000 Kč jistina, 761 Kč smluvní úrok, 7 350 Kč úhrada za poskytnutí úvěru, 2 077 Kč úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru, 2 700 Kč úhrada za umožnění splátek v hotovosti přímo v místě bydliště) splatnou ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s poslední splátkou 29. 7. 2023, žalovaný neuhradil žalobkyni 25 888 Kč s příslušenstvím, pohledávky byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni 29. 5. 2024, právní předchůdkyně žalobkyně pak splnila zákonnou povinnost při zkoumání úvěruschopnosti.2. Ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal soud v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, ačkoliv byl včas řádně předvolán, neomluvil se, o odročení jednání nepožádal, přičemž s ohledem na obsah spisu a předmět sporu nepovažoval soud jeho osobní účast u jednání za nezbytnou.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, ) smlouvy o úvěrech, a to dne , datum, pod č. , hodnota, na částku 15 000 Kč se splatností v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s poslední splátkou 29. 7. 2023, žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit i částku 12 888 Kč (761 Kč smluvní úrok, 7 350 Kč úhrada za poskytnutí úvěru, 2 077 Kč úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, 2 700 Kč úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště), žalovaný uhradil 9 500 Kč, a dne , datum, pod č. , hodnota, na částku 13 000 Kč za dohodnutých podmínek splatný v 14 měsíčních splátkách po 1 726 Kč s poslední splátkou 23. 11. 2023, kromě jistiny se žalovaný zavázal zaplatit částku 11 164 Kč (659 Kč smluvní úrok, 6 370 Kč úhrada za poskytnutí úvěru, 1 795 Kč úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a 2 340 Kč úhrada za umožnění splácet v hotovosti přímo v místě bydliště), žalovaný uhradil 2 226 Kč, k zesplatnění úvěru došlo ke dni 24. 11. 2023 (vyjádření žalobkyně, smlouvy o úvěrech ze dne , datum, a , datum, ). Pohledávky byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni 29. 5. 2024, žalovaný dosud žalobkyni neuhradil z úvěru ze dne , datum, částku 5 500 Kč a z úvěru ze dne , datum, částku 10 774 Kč, přestože byl o zaplacení upomenut (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne 20. 9. 2024).4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.7. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, byť zčásti, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, a to v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, neboť žalovaný dosud žalobkyni dlužné částky ve výši 5 500 Kč a 10 774 Kč nezaplatil, přestože byl o zaplacení řádně upomenut. Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. V rozdílu pak byla podaná žaloba s příslušenstvím zamítnuta, neboť prvostupňový soud uzavřel, s ohledem na obsah spisu a předmět sporu, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, dostatečným způsobem neověřila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného), kterým nepochybně úvěr je, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy platně, ve smyslu § 1810 a následující občanského zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, tedy na předmětnou smlouvu je třeba hledět jako na absolutně neplatnou, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku (srovnej rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. 27 Co 81/2019-75 a ze dne 18. 2. 2020, č.j. 22 Co 295/2019-86 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu ÚS z 26. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 4129/18). Listiny předložené žalobkyní (výplatní pásky, dodatky k pracovní smlouvě či čestné prohlášení dlužníka) nelze považovat za přesvědčivý důkaz, byť žalovaný současně prohlásil, že jím uvedené údaje jsou „pravdivé a úplné“, přičemž dlužníkem uvedené částky v žádostech o úvěr na bydlení a osobní náklady ve výši celkem 1 700 Kč měsíčně, respektive 1 500 Kč měsíčně lze považovat za značně podhodnocené. V tomto konkrétním případně nelze postup žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, považovat za dostatečný a naplňující kritérium vynaložení odborné péče, neboť zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá získání informací i z jiných zdrojů než pouze od dlužníka. Díky tomuto právnímu závěru prvostupňového soudu měl žalovaný vrátit žalobkyni fakticky pouze poskytnutá plnění ve výši uvedených úvěrů, přičemž v prvním případě u úvěru z , datum, uhradil 9 500 Kč, takže rozdíl činil 5 500 Kč a u druhého ze dne , datum, uhradil 2 226 Kč, tudíž rozdíl činí 10 774 Kč, předmětné částky zavázal soud žalovaného uhradit žalobkyni, ve zbytku pak byla podaná žaloba včetně příslušenství zamítnuta.8. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, kdy žalobkyně měla procesní neúspěch v převážné míře a žalovanému dosud náklady s vedením tohoto řízení nevznikly, a proto bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a každý z nich si tedy hradí náklady, které mu s vedením tohoto řízení vznikly, sám.