17 C 83/2025-28 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 8. 2025 domáhá proti žalovanému zaplacení částky 16 800 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 3 804 Kč s odůvodněním, že žalovaná pohledávka představuje nároky vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictví webové stránky žalobkyně. Na základě takto uzavřené smlouvy po ověření úvěruschopnosti žalovaného za pomoci bankovních výpisů, výplatních listů a podepsání verifikačním kódem pomocí SMS byla smlouva uzavřena pod č. , hodnota, dne 28. 3. 2024, a téhož dne byla sjednaná jistina poukázána na účet žalovaného č. , č. účtu, . Byl ujednán úrok 40 % měsíčně. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný bude splácet každý měsíc nejpozději k 27. dni úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu pak žalovaný mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení a v poslední upomínce ze dne 28. 7. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 31. 7. 2024. Prokazatelně se tak dostala do prodlení ke dni 1. 8. 2024. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 16 800 Kč, (sestávající z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 800 Kč nejpozději splatných dne 31. 7. 2024) se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 16 800 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení a zaplacení částky 3 804 Kč.2. Soud ve věci jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) a věc projednal v nepřítomnosti účastníků dne 22. 12. 2025. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila a žalovaný se nedostavil bez omluvy. Žalovaný se k žalobě se žádným způsobem přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Z obsahu předložených listinných důkazů žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav věci.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2024 (včetně VOP) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s 40 % měsíčním úrokem, jak je uvedeno v žalobě. Na smlouvě je uvedeno datum uzavření dne 28. 3. 2024, chybí zde podpis žalovaného, s uvedením v bodě 10.9., že podpisem smluvní strany se v případě Úvěrovaného rozumí také potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem , Anonymizováno, v žádosti.5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, vyplynulo, že žalobkyně vycházela z údajů o žalovaném, že je ženatý, bydlí v pronajatém domě, je zaměstnán u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, od 05/2023 s příjmem 51 083 Kč a výdaji 25 000 Kč.6. Z bankovního reportu z účtu vedeného na jméno žalovaného č. , č. účtu, za období od 27. 10. 2023 do 24. 3. 2024 vyplynulo, že příjmy na účet přicházely od fyzických osob v nepravidelných částkách, dále od poskytovatelů půjček (, právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, .) od zaměstnavatele (cca 45 000 Kč) a odcházely mimo jiné platby označené jako splátka úvěru (např. dne 15. 3. 2024 - 4 000 Kč, 231 Kč, 4 115 Kč a 5 076 Kč).7. Z dopisu o zesplatnění úvěru ze dne 28. 7. 2024 bylo zjištěno, že k tomuto datu činí pohledávka 35 902 Kč.8. Z výzvy k úhradě dluhu do tří dnů ze dne 14. 6. 2025 realizované právním zástupce žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný dluží 40 964,17 Kč.9. Podle poštovní podacího lístku byla odeslána zásilka (zřejmě předžalobní výzva) na adresu , adresa, dne 14. 6. 2025. Žalobkyně také předložila k důkazu fotokopii občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného.10. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 28. 3. 2024 bylo zjištěno, že z účtu společnosti , Jméno žalobkyně, . vedeného u platební brány , Anonymizováno, odeslali částku 12 000 Kč na účet , č. účtu, , uvedený jako účet žalovaného v bankovním reportu. (Variabilní symbol: , var. symbol, Datum a čas: , datum, , , Anonymizováno, :25 ID transakce: , Anonymizováno, , Anonymizováno11. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 28. 7. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalovaného v postavení spotřebitele.12. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.17. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně splnila podmínku dle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru tvrdila jen obecně, jakým způsobem úvěruschopnost žalované zkoumala, nepředložila však žádné relevantní důkazy, kterými by svá tvrzení prokázala. Jelikož se z účasti u jednání omluvila, nemohl ji soud poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Pokud jde o důkazy, které v tomto směru žalobkyně předložila, a to bankovní report a žádost o úvěr, neplyne z něj, jak dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet, když se zavázal splácet měsíčně úrok, který za první měsíc doby čerpání úvěru činil v kapitalizované výši 4 800 Kč a splátka úvěru nebyla pevně stanovena. Z předložených listin naopak vyplynulo, že žalovaný splácel řadu závazků v nezanedbatelné výši (např. dne 15. 3. 2024 - 4 000 Kč, 231 Kč, 4 115 Kč a 5 076 Kč). Existencí dalších závazků se však žalobkyně žádným způsobem nezabývala. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že žalobkyně své povinnosti řádně a pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr dostála. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).20. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 12 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 28. 7. 2024.21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 12 000 Kč. Na tuto částku nebyla uhrazena žádná částka, (žalovaný nic takového netvrdil ani tak nevyplynulo z žádných provedených důkazů), proto soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni tuto částku. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí finančních prostředků do doručení první prokázané výzvy uplynula lhůta přiměřená k vrácení. Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící podle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě. Splatnost soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění ze dne 14. 6. 2025, v níž žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky do 3 dnů od obdržení dopisu, který byl odeslán 14. 6. 2025, tj. v souladu s domněnkou dojití podle § 573 o. z. byl tento dopis žalovanému doručen dne 18. 6. 2025 a dnem splatnosti byl den 23. 6. 2025, tj. od 24. 6. 2025 byl žalovaný v prodlení. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši k datu prodlení (t..j., 12 % ročně, nikoli požadovaných 12,75 % ročně) podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy o zápůjčce byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v nep