20 C 124/2025-23 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobou ze dne 29. 7. 2025 se žalobkyně domáhala určení, že není vlastníkem motorového vozidla tovární značky , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, . Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli dne 14. 9. 2016 kupní smlouvu, na základě které žalovaný od žalobkyně koupil a převzal předmětné vozidlo. Dle kupní smlouvy byl žalovaný povinen na své náklady zajistit přepis předmětu koupě v registru vozidel, což neučinil. Žalovaný je dlouhodobě nečinný, nereagoval ani na výzvu ze dne 19. 6. 2024 k podání žádosti o změnu údajů o vlastníkovi v registru vozidel.2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil, k jednání nařízenému na dne 21. 10. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Proto soud jednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Z kupní smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené dne 14. 9. 2016 soud zjistil, že jako prodávající je uvedena žalobkyně a jako kupující žalovaný. Sjednána byla kupní cena ve výši 35 000 Kč, která byla zaplacena kupujícím při podpisu této smlouvy, na tuto částku byla vydána faktura a její přijetí bylo potvrzeno příjmovým pokladním dokladem z e dne 14. 9. 2016 (zjištěno z faktury - daňového dokladu č. , hodnota, a z příjmového pokladního dokladu). Vozidlo bylo žalovanému předáno (zjištěno z předávacího protokolu). K zajištění přepisu vozidla byl žalovaný písemně dne 19. 6. 2024 vyzván (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 19. 6. 2024 včetně podacího lístku).4. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.5. Podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o podmínkách provozu vozidel“), došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Podle odst. 2 pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně. Pro prokazování zmocnění k zastoupení platí § 8 odst. 6 obdobně.6. Podle § 8 odst. 4 zákona o podmínkách provozu vozidel k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se přiloží (a) v případě převodu vlastnického práva technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní, a zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu, (b) v případě přechodu vlastnického práva doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu a doklady podle písmene a); k žádosti se nepřikládají technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, nemá-li je žadatel k dispozici, a protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, podává-li žadatel současně žádost o zápis zániku silničního vozidla.7. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.8. Soud se nejprve zabýval existencí naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva žalovaného k vozidlu. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR mj. plyne, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. , spisová značka, ). Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž podstatný např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla). V daném případě je žalobkyně jako dosavadní zapsaný vlastník vozidla nepochybně oprávněna podat žádost o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel (§ 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel). Aby ovšem uspěla a došlo k zápisu žalovaného jako vlastníka, musí mj. předložit protokol o evidenční kontrole silničního vozidla. Ten však žalobkyně nemůže získat, neboť vozidlo již bylo žalovanému předáno a bez jeho součinnosti není možné jeho evidenční kontrolu provést. Judikatura Nejvyššího správního soudu ČR přitom na požadavku předložení tohoto dokladu striktně trvá (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 28. 5. 2020, č. j. , spisová značka, ). Své stanovisko k nemožnosti domoci se bez součinnosti druhé strany změny vlastníka v registru vozidel se vyjádřil Ústavní soud ČR v nálezu ze dne ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 114/20, ve kterém v bodě č. , hodnota, uvedl: Závěrem je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel, a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do jeho právní sféry.9. Žalobkyně se žalovaným uzavřela kupní smlouvu podle § 2079 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na provedené dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně od 14. 9. 2016 není dále vlastníkem předmětného vozidla. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem určil, že žalobkyně není vlastníkem vozidla ve výroku uvedeného motorového vozidla.10. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, neboť k těmto úkonům došlo již v roce 2024) po 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) ve znění účinném do 31. 12. 2024, za jeden úkon právní služby (sepis žaloby) po 3 700 Kč podle § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu v účinném znění, paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč, za jeden úkon po 450 Kč, DPH ve výši 2 047,50 Kč a náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Celkem proto náhrada nákladů řízení žalobkyně činí 13 797,50 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Pokud již na náhradu nákladů řízení bylo placeno, považuje se tato částka za zálohu na náhradu nákladů řízení.