20 C 170/2025-11 — Okresní soud v Příbrami

1. Návrhem ze dne 21. 11. 2025 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, který je jeho synem. Uvedl, že o výživném bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Návrh odůvodnil tím, že žalovaný ukončil dne 16. 10. 2025 studium a nastoupil do práce.2. Žalovaný se k jednání nedostavil. Telefonicky sdělil, že předvolání k jednání a žalobu obdržel a požádal, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. Potvrdil, že dne , datum, ukončil studium. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).3. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, byl žalovaný (tehdy nezletilý) svěřen do péče , Anonymizováno, a , Anonymizováno, bylo uloženo přispívat na jeho výživu částkou 2 000 Kč měsíčně (zjištěno z uvedeného rozsudku).4. Výživného pro žalovaného je vymáháno výkonem rozhodnutí (zjištěno z usnesení , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a z usnesení , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).5. Žalovaný ukončil dne , datum, studium na , právnická osoba, a Středním odborném učilišti , adresa, (zjištěno ze sdělení školy ze dne , datum, ).6. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) podle kterého předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ustanovení § 923 občanského zákoníku a § 163 odst. 1 o. s. ř. pak platí, že změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném. Změna poměrů může spočívat jak ve změně potřeb oprávněné osoby, tak i v možnostech povinného plnit vyživovací povinnost v dosavadním rozsahu. Při rozhodování soudu o výživném zletilého dítěte soud musí posoudit jako předběžnou otázku, zda vyživovací povinnost trvá, jestli nezanikla zejména v důsledku toho, že oprávněná osoba je schopna se sama živit. Za rozhodující je třeba přitom považovat, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu má dítě možnost samo se živit.7. V daném případě se žalobce domáhal svého práva zrušit vyživovací povinnost, protože jeho syn (žalovaný) ukončil studium a je schopen se sám živit. Toto žalovaný potvrdil. Vzhledem ke změně poměrů na straně žalovaného (tento již nabyl zletilosti a je schopen se živit sám), soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož náleží náhrada nákladů řízení úspěšnému účastníku, kterým byl v daném případě žalobce, avšak ten žádné náklady řízení nepožadoval.