21 C 140/2025-26 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 26. 8. 2025 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 20 388 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 310,99 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 7 690,63 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 782,90 Kč a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 7 484,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.2. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 17. 11. 2021 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohu č. 1 tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen jako „smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 17. 1. 2023. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč.3. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupila na žalobkyni.4. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 7 484,62 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 206,01 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy o úvěru ve výši 3 150 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 890,23 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 157,14 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě o úvěru, tj. k 13. 12. 2023, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 17 255,49 Kč od 17. 1.2023 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně.5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.6. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 17. 11. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru).ii. Podle smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně příslušenství ve 14 měsíčních splátkách, kdy výše každé činila 1 992 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Celková částka, kterou je třeba splatit, činila 27 888 Kč. Pevná sazba po celou dobu trvání úvěru 14 měsíců činí 761 Kč. RPSN úvěru je 272,44 %. Úhrada za poskytnutí úvěru činila 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 2 077 Kč, inkasní poplatek 2 700 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru).iii. Žalovaný po poskytnutí úvěru na svůj dluh uhradil za období od 18. 11. 2021 do 9. 11. 2023 celkem 15 000 Kč (Jedná se o nesporné tvrzení žalobkyně, viz transakční historie).iv. Dne 12. 7. 2025 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila své pohledávky vůči žalovanému žalobkyni. Prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2025 včetně Přílohy č. 1 – seznamu pohledávek).v. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně měla informovat žalovaného o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni a vyzvala jej k uhrazení 27 481,89 Kč (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025). Doručení oznámení nebylo prokázáno.vi. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 17. 7. 2025 měl vyzvat zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 26 197,43 Kč, a to nejpozději do 1. 8. 2025. Výzva byla žalovanému odeslána 17. 7. 2025 (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 17. 7. 2025 a podací lístek ze dne 17. 7. 2025). Doručení výzvy nebylo prokázáno.vii. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky, podle kterých pobíral žalovaný za měsíc červenec 2021 čistou mzdu 32 590 Kč. Za měsíc srpen 2021 pobíral čistou mzdu ve výši 26 206 Kč.viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.7. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.14. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.15. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil