6 C 142/2025-135 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovaný uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, přičemž před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného posouzena s odbornou péčí, žalobce vycházel z informací z bankovních i nebankovních registrů, jakož i z různých databází, finanční situaci žalovaného vyhodnotil komplexně. Žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, tuto se žalovaný zavázal zaplatit v měsíčních splátkách po 832 Kč, z důvodu prodlení žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení do 9.4.2025, kdy žalovaný dluží na nesplacené jistině 7 218,68 Kč a na úvěrových poplatcích 3 153 Kč, a to za zaslání upomínek se jedná o částku 6 500 Kč a za neuhrazené měsíční poplatky za pojištění dalších 459 Kč, přičemž žalobce zohlednil částečnou úhradu ve výši 306 Kč, tudíž dlužné poplatky činí 3 153 Kč. Žalovaný uzavřel se žalobcem rovněž smlouvu o úvěru dne , datum, , na základě této žalobce poskytl žalovanému částku 230 000 Kč, žalovaný se zavázal ke splátkám po 6 046 Kč v celkovém počtu splátek 48. Žalovaný však vyčerpanou jistinu včetně příslušenství neuhradil, v období od května 2022 do listopadu 2024 mu byly účtovány poplatky za zaslání upomínek celkem ve výši 14 550 Kč, přičemž žalovaný nezaplatil rovněž poplatky za pojištění úvěru v období od května 2022 do dubna 2024 ve výši 11 040 Kč, částečně zaplatil v období do ledna 2025 částku 8 750,87 Kč, tudíž na neuhrazených poplatcích dluží dalších 16 839,13 Kč. Žalobce požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení, jakož i smluvní úrok.2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednáním se opakovaně nedostavil.3. V průběhu řízení žalobce k výzvě soudu doplnil, že ohledně příjmu žalovaného vycházel z čestného prohlášení, v tomto žalovaný uvedl příjem ze závislé činnosti ve výši 24 000 Kč, příjem žalovaného byl ověřen z periodických výpisů z běžného účtu, zároveň žalobce součtem pravidelných příchozích úhrad na účet žalovaného zjistil, že tyto činí v průměru 84 067 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl náklady spojené s bydlením nižší než průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, dále uvedl, že je svobodný a bezdětný, že bydlí u rodičů. Žalobce vycházel z výdajů na bydlení ve výši 940 Kč, z částky představující životního minima ve výši 3 860 Kč a výdajů žalovaného na závazky u žalobce ve výši 6 046 Kč. V souvislosti se smlouvou o úvěru žalovaný vyčerpal 30 000 Kč, na předmětný dluh uhradil 43 050,11 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalovaný předložil potvrzení o příjmu od zaměstnavatele , právnická osoba, . ve výši 19 576 Kč, žalobce ověřil, že daný subjekt existuje. K výdajům na bydlení žalovaný uvedl vyšší výdaje než průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, proto žalobce pro posouzení úvěruschopnosti do výdajů započetl částku tvrzenou žalovaným. Na předmětný závazek žalovaný zaplatil dosud 300 299,64 Kč.4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že před uzavřením smlouvy o úvěru v r. 2020 žalovaný ke svým poměrům uvedl, že bydlí u rodičů, za bydlení platí 1 000 Kč, ostatní výdaje uvedl částkou 300 Kč, fakticky žalovaný doložil řádné potvrzení od svého zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, . s průměrným příjmem 19 576 Kč měsíčně čistého. Na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalovaný vyčerpal částku 230 000 Kč, zavázal se ke 48 měsíčním splátkám po 6 046 Kč, dle smluvního ujednání byla sjednána částka za upomínky ve výši 350 Kč za první, za druhou a každou následující částka 500 Kč, fakticky byl žalovaný od května 2022 mnohokrát upomínán k zaplacení dlužných splátek úvěru, žalobci zaplatil z tohoto závazku částku přes 300 000 Kč. V říjnu 2021 požádal žalovaný o další úvěr od žalobce, k tomuto uvedl příjem ze závislé činnosti ve výši 24 000 Kč, bydlení u rodičů s výdaji 500 Kč a ostatní výdaje včetně výživného 300 Kč, výše dluhu u žalobce z předchozího úvěru činila 185 949,67 Kč. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru , datum, , na základě této žalobce poskytl žalovanému 30 000 Kč, žalovaný se zavázal tento úvěr splácet 832 Kč měsíčně ve 48 splátkách, splátky však nedodržel, proto věřitel úvěr zesplatnil ke dni 9.4.2025, žalovaný fakticky až dosud zaplatil žalobci 43 050,11 Kč. Soud vycházel výlučně z listinných důkazů, tedy zejména ze smluv o úvěru včetně všeobecných podmínek a sazebníku, ze standardních informací o úvěru včetně splátkového kalendáře, z žádostí o poskytnutí úvěru, z dokladů o vyplacení úvěru, z oznámení žalobce o úrokových sazbách, z předžalobních upomínek včetně sledování zásilek, ze zpráv registrů, z výpisů z účtu žalovaného, z návrhu na poskytnutí úvěru a potvrzení o výši příjmu včetně prohlášení o zdravotním stavu, z výpočtu kapitalizovaných úroků.5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Žalobce jako věřitel nepožadoval po žalovaném důkazy k prokázání tvrzení, že žalovaný bydlí u rodičů, kde fakticky rodiče bydlí, doložení plateb rodičům za bydlení a energie, případně placení výživného. To vše za situace, kdy žalovaný tvrdil v r. 2020 výdaje za bydlení toliko 1 000 Kč a v následujícím roce dokonce částku nižší 500 Kč, kdy očekávatelné a běžné výdaje v souvislosti s bydlením a energiemi jsou v řádech tisíců vyšší. Navíc žalobce v doplňujícím tvrzení sám uvedl, že žalovaný platil v dubnu a v červnu 2021 společnosti , právnická osoba, . mimo jiné částku 1 890 Kč, s vysokou pravděpodobností se dle názoru soudu jedná o částku za energie. Fakticky žalovaný k závazkům doložil toliko lx svůj příjem od zaměstnavatele necelých 20 000 Kč, kdy splátka z prvního závazku činila přes 6 000 Kč měsíčně. Za této situace dospěl soud k závěru, že věřitel porušil povinnost uvedenou v §§ 86 odst. 1, 87 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., v daném případě se jedná o absolutní neplatnost dle § 588 občanského zákoníku, a to u obou úvěrových smluv, z důvodu absolutní neplatnosti přicházelo v úvahu posoudit nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení, fakticky však žalovaný zaplatil žalobci částku vyšší, než od žalobce obdržel, tudíž v daném případě nedošlo ani k bezdůvodnému obohacení. Za tohoto stavu soud žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno.7. Podle § 142 odst. l o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť procesní úspěch měl žalovaný, tomuto však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého /výrok II./.