6 C 162/2025-112 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách, v rámci ujednání si účastníci sjednali kontokorentní úvěr, žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň l x v průběhu každých 180 dnů čerpání úvěru, a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu, a že nebude v prodlení se splněním jakéhokoliv závazku vyplývající ze smlouvy. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, proto banka využila svého práva a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 13 365,99 Kč převedla dne 2.4.2024 na nově otevřený úvěrový účet, dlužná částka však nebyla žalovaným zaplacena, proto banka úvěr zesplatnila ke dni 3.9.2024 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 15 593,40 Kč, přičemž dlužná jistina se dále úročí úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 12,75 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.2.2025 na žalobce, před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek, žalobce požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení.2. V průběhu řízení žalobce k výzvě soudu doplnil, že věřitel zkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, vycházel jak z vnitřních, tak i z vnějších zdrojů, věřitel zkoumal neplatné doklady, jakož i informace z úvěrových registrů. Žalovaný doložil potvrzení o příjmu ve výši 24 395 Kč, přičemž ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky, žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že měsíční příjem domácnosti činí 75 000 Kč, že je svobodný, má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Z interních zdrojů věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 4 519,34 Kč. K výzvě soudu učiněné v rámci ústního jednání dne 19.11.2025 žalobce nedotvrdil, kolik fakticky žalovaný vyčerpal a jakou částku až do současné doby vrátil.3. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal opakovaně v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil.4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách, v rámci této byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 10 000 Kč, žalovaný se zavázal mimo jiné k tomu, že běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň lx v průběhu dalších 180 dnů čerpání úvěru, že minimální měsíční kreditní příjem bude činit 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Tuto poslední povinnost žalovaný nesplnil, neboť překročil povolený úvěrový limit, původní věřitel převedl dlužnou částku na nově otevřený úvěrový účet, vyzval žalovaného k zaplacení, následně v září 2024 celou pohledávku za žalovaným zesplatnil. Smlouvou postupní byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, postoupení bylo žalovanému oznámeno, před podáním žaloby byl rovněž žalovaný vyzván žalobcem k zaplacení dlužných částek. K uzavření smlouvy o bankovních produktech a službách žalovaný doložil potvrzení svého zaměstnavatele o příjmu za poslední 3 měsíce v průměrné výši 24 395 Kč čistého měsíčně, k bydlení, k nákladům za bydlení včetně energií či běžným výdajům ničeho nedoložil. Původní věřitel z interní databáze zjistil, že žalovaný má další závazky ve výši 4 519,34 Kč. Soud vycházel výlučně z listinných důkazů, zejména ze smlouvy o bankovních produktech a službách včetně všeobecných podmínek a dispozicí ke smlouvě, z žádosti o povolení debetního zůstatku, z potvrzení zaměstnavatele žalovaného, z platební historie, z výpisů z účtů, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu a oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy, z podacích lístků.5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Žalobce řádně netvrdil relevantní skutečnosti ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jakož i tvrzení k výpočtu tzv. bezdůvodného obohacení. Původní věřitel po žalovaném nepožadoval důkazy k tvrzení ohledně vlastního bydlení, k běžným výdajům souvisejícím s bydlením včetně placení energií či mobilního telefonu, neověřoval, jakým způsobem žalovaný splácí dosavadní závazky. Za této situace tudíž žalobce neprokázal, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, tím věřitel porušil ustanovení § 86 odst. l, § 87 odst. l zák.č. 257/2016 Sb., z důvodu jednání v rozporu se zákonem se jedná o absolutní neplatnost předmětné smlouvy dle § 588 občanského zákoníku. Za této situace soud zvažoval posoudit nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení, k tomuto však žalobce netvrdil a neprokázal základní skutečnosti, tedy kolik žalovaný fakticky vyčerpal a kolik vrátil. Za této situace proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Soud vycházel i z rozhodnutí KS Praha sp.zn. 27 Co 81/2019, 22 Co 295/2019, 27 Co 477/2017.7. Podle § 142 odst. l o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl plný úspěch žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.