ECLI: ECLI:CZ:OSPB:2026:10.C.39.2026.1 Datum: 2026-05-26 Předmět: zaplacení 17 317,09 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 2991 z. č. 89/2012 Sb. bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
O co šlo: zaplacení 17 317,09 Kč s příslušenstvím (§ 142 z. č. 99/1963 Sb., § 2991 z. č. 89/2012 Sb.)
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 16 968,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 102,35 Kč od 5. 10. 2025 do zaplacení a dále částku 348,16 Kč. Tvrdila, že mezi účastnicemi byla dne , datum, distančním způsobem prostřednictvím internetového rozhraní uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 50 700 Kč s možností postupného čerpání.2. Podle tvrzení žalobkyně se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 6. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 31. 3. 2026. Součástí smlouvy měly být formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, předpis denních splátek a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.3. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná před uzavřením smlouvy vyplnila žádost o poskytnutí úvěru, sdělila jí údaje o své domácnosti, příjmech a výdajích a že žalobkyně na základě těchto údajů a údajů z různých databází a registrů posoudila její úvěruschopnost. Uváděla zejména, že prověřovala bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí, registr neplatných dokladů a další zdroje, přičemž měla vycházet též z interní metodiky posuzování úvěruschopnosti. Tvrdila, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 32 315 Kč a že z výsledku posouzení vyplynulo, že žalovaná je schopna úvěr splácet.4. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu po dvoufaktorovém ověření, že žalované byl zpřístupněn formulář standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru a následně návrh smlouvy, který žalovaná přijala kliknutím na volbu „Podepisuji“. Tvrdila rovněž, že žalovaná byla identifikována prostřednictvím služby Kontomatik a že úvěr byl žalované vyplácen bezhotovostně na její bankovní účet ve třech tranších, a to dne 7. 10. 2024 ve výši 3 000 Kč, dne 7. 10. 2024 ve výši 3 000 Kč a dne 29. 10. 2024 ve výši 2 000 Kč, tedy celkem 8 000 Kč.5. Podle žalobkyně žalovaná své splátkové povinnosti porušovala, dostala se do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu dne 4. 10. 2025 vypověděla; od 5. 10. 2025 se měla žalovaná nacházet v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně tvrdila, že ke dni podání žaloby činí neuhrazený dluh celkem 16 968,93 Kč, sestávající z jistiny 7 647,22 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 90,48 Kč, smluvního úroku 8 866,58 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 65,93 Kč, poplatku za službu „Presto“ 281,39 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ 17,33 Kč. Vedle toho uplatnila smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení ve výši 348,16 Kč.6. V žalobě žalobkyně uváděla, že smluvní úrok činil 1,02 % denně z nesplacené části jistiny, poplatek za vyplacení tranší činil 1,99 % z vyplacené tranše a že žalovaná si zvolila volitelnou službu informační SMS servis. Částky zaplacené žalovanou měly být podle smlouvy a všeobecných obchodních podmínek započítávány nejprve na úrok, následně poplatky a teprve poté na jistinu, případně v případě prodlení nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu.7. Pro případ, že by soud neshledal důvodnost smluvního nároku, uplatnila žalobkyně alespoň subsidiárně nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu jí poskytnuté jistiny s tvrzením, že peněžní prostředky byly žalované fakticky odeslány na její bankovní účet.8. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedla, že neuznává, že by po zaplacení částek již uskutečněných žalobkyni cokoli dlužila. Tvrdila, že původní výše půjčky činila pouze 8 000 Kč a že žalobkyni již prokazatelně uhradila částku 19 113 Kč, tedy více než dvojnásobek původně poskytnuté částky. Uváděla, že žalobkyní požadovaná další částka je bezdůvodná, založená na nepřiměřených úrocích a sankcích, které jsou v rozporu s dobrými mravy.9. Na výzvu soudu žalovaná při jednání konkretizovala jednotlivé platby uhrazené na předmětný dluh tak, že dne 8. 11. 2024 uhradila 2 000 Kč, dne 10. 12. 2024 uhradila 2 500 Kč, dne 10. 1. 2025 uhradila 850 Kč, dne 10. 2. 2025 uhradila 500 Kč, dne 10. 3. 2025 uhradila 3 000 Kč, dne 8. 5. 2025 uhradila 1 000 Kč, dne 26. 5. 2025 uhradila 8 263 Kč a dne 8. 9. 2025 uhradila 1 000 Kč, celkem tedy 19 113 Kč. Uvedla, že částky hradila podle SMS výzev žalobkyně a že žalobkyně tyto úhrady podle jejího názoru nereflektovala tak, jako by k nim vůbec nedošlo. Současně popsala, že se do prodlení dostala v důsledku nemoci a finanční tísně. Náhradu nákladů řízení nepožadovala.10. Soud ve věci nařídil jednání, které proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně a její právní zástupkyně, jež se omluvily; soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).11. Soud provedl důkaz zejména těmito listinami: výzvou k úhradě ze dne 28. 1. 2026, potvrzením o podání zásilky ze dne 30. 1. 2026, smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , informacemi pro spotřebitele, souhlasem se zpracováním osobních údajů, předpisem denních splátek, všeobecnými obchodními podmínkami, autorizací ověření totožnosti, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, dokumentem označeným jako obecné principy posuzování a filozofie společnosti, dokumentem označeným jako identifikované příjmy žalované, výpisem posouzení úvěruschopnosti, kopií občanského průkazu žalované, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, e-mailovou výzvou ze dne 4. 10. 2025, oznámením , právnická osoba, ., a výpisy z účtu žalované za období listopad 2024, prosinec 2024, leden 2025, únor 2025, březen 2025, květen 2025 a září 2025.12. Usnesením ze dne 22. 4. 2026 soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení, konkrétně aby uvedla, kdy a v jaké výši žalovaná hradila splátky úvěru či jiné částky na úhradu dluhu a jakou částku celkem uhradila. Žalobkyně přes tuto výzvu žalobu nedoplnila.13. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.14. Mezi účastnicemi byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , tedy smlouva o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Smlouva byla uzavřena distančním způsobem elektronicky. Tato skutečnost mezi účastnicemi ostatně nebyla sporná.15. Žalované byly na základě této smlouvy fakticky poskytnuty peněžní prostředky ve třech tranších, a to dne 7. 10. 2024 ve výši 3 000 Kč, dne 7. 10. 2024 ve výši 3 000 Kč a dne 29. 10. 2024 ve výši 2 000 Kč, tedy celkem 8 000 Kč. Tato skutečnost vyplývá z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, z oznámení , právnická osoba, ., i z tvrzení obou účastnic.16. Z výpisů z účtu žalované, z její konkretizace učiněné při jednání i z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaná žalobkyni v období od 8. 11. 2024 do 8. 9. 2025 uhradila na předmětný závazek celkem 19 113 Kč. Jednotlivé platby byly soudem identifikovány ve výších a datech uvedených v odstavci 9 tohoto rozsudku. Žalobkyně přes výzvu soudu neuvedla vlastní soupis přijatých plateb ani jejich celkovou výši, a soud proto vycházel z plateb prokázaných žalovanou listinnými důkazy.17. Z listin předložených žalobkyní dále vyplynulo, že žalobkyně před uzavřením smlouvy disponovala některými informacemi o osobě žalované, její identitě, deklarovaných příjmech a že provedla dotazy do některých registrů a evidencí. Z listin je patrné zejména to, že žalobkyně pracovala s údaji o příjmu žalované, nahlížela do některých externích evidencí a používala interní dokumenty vztahující se k procesu posuzování úvěruschopnosti.18. Soud však současně nezjistil, že by z předložených listin bylo dostatečně a přesvědčivě prokázáno, jaké konkrétní údaje o výdajích žalované, jejích dalších závazcích, pravidelnosti a stabilitě jejího příjmu, zatížení jejího rozpočtu a celkové finanční situaci měla žalobkyně před uzavřením smlouvy skutečně k dispozici, jak je ověřila a jakým konkrétním způsobem je vyhodnotila ve vztahu k povaze, nákladovosti a rizikovosti sjednaného úvěru. Zejména nebylo prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru učinila takové porovnání příjmů a výdajů žalované a takové vyhodnocení jejích dalších finančních poměrů, z něhož by bez důvodných pochybností vyplývala její schopnost řádně a dlouhodobě plnit sjednané povinnosti.19. Předložený dokument označený jako obecné principy posuzování a filozofie společnosti podle názoru soudu popisuje pouze obecný interní rámec postupu žalobkyně. Sám o s