10 C 4/2026-43 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u Okresního soudu v Kladně dne 8. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 33 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla registrační značky , SPZ, , které nemělo v období ode dne 14. 7. 2023 do 11. 9. 2023, v období od 12. 9. 2023 do 18. 3. 2024, v období od 19. 3. 2024 do 12. 7. 2024 sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). Výše příspěvku, s ohledem na druh vozidla, činila 86 Kč denně. Za předmětná období u vozidla registrační značky , SPZ, (celkem 365 dní) činí výše příspěvku 31 390 Kč a dále pak žalobkyně požaduje poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou upomínku (tj. 3x 300 Kč). Splatnost pohledávky za žalovaným nastala v prvním případě dne 20. 1. 2024, ve druhém případě dne 28. 7. 2024 a ve třetím případě dne 20. 9. 2024. Dále byl žalovaný evidován v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla registrační značky , SPZ, , které nemělo v období ode dne 8. 9. 2023 do 21. 9. 2023 sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). Výše příspěvku, s ohledem na druh vozidla, činila 65 Kč denně. Za uvedené období (celkem 14 dní) činí výše příspěvku 910 Kč a dále pak žalobkyně požaduje poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za upomínku. Splatnost pohledávky za žalovaným nastala dne 28. 7. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky, žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 5. srpna 2025, č. j. EPR 111235/2025 -19, vyslovil místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu. usnesení nabylo právní moci dne 3. 9. 2025.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.5. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značky , SPZ, . Osobní automobil v období od 8. 9. 2023 do 21. 9. 2023 (celkem 14 dní) nebyl pojištěn. Dále byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značky , SPZ, , k němuž neměl sjednané povinné ručení v období uvedeným v odstavci 1, ačkoli vozidlo bylo v registru vozidel evidováno jako provozované. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě příspěvku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky za každé období, kdy automobil nebyl pojištěn, dále mu byla zaslána předžalobní upomínka dle § 142a o. s. ř.6. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Polska, zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 14 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), na základě nichž shledal svou pravomoc pro rozhodnutí sporu, neboť žalovaný měl poslední bydliště na území České republiky. Rozhodným právem pro posouzení sporu je pak v souladu s čl. 7 odst. 3 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 (Řím I) právo české.7. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, konkrétně dle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 odst. 1 až 7 zákona, to v případě nepojištěného období od jeho počátku do 31. 3. 2024, a podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, konkrétně § 6 odst. 1 zákona, a to v případě nepojištěného období od 1. 4. 2024 do 12. 7. 2024.8. Žalovaný tím, že neměl v období od 14. 7. 2023 do 1. 4. 2024 sjednané povinné ručení ke svému vozidlu registrační značky , SPZ, , které bylo evidováno v registru vozidel jako provozované, porušil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni jako oprávněné osobě za každý den porušení uvedené povinnosti příspěvek dle § 4 odst. 1 daného zákona. Výši příspěvku stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Dále žalovaný tím, že neměl v období od 1. 4. 2024 do 12. 7. 2024 sjednané povinné ručení ke svému vozidlu registrační značky , SPZ, , které bylo evidováno v registru vozidel jako provozované, porušila povinnost stanovenou v § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni jako oprávněné osobě za každý den porušení uvedené povinnosti příspěvek, jejíž výši stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. V uvedeném období od 14. 7. 2023 do 12. 7. 2024 činil příspěvek 86 Kč denně, celkem tedy za 365 dní bez pojištění částku v celkovém součtu 31 390 Kč. Žalobkyni dále vzniklo dle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou upomínku, tj. 3 x 300 Kč. Dále byl žalovaný v období od 8. 9. 2023 do 21. 9. 2023 vlastníkem a provozovatelem automobilu registrační značky , SPZ, ve shora uvedeném případě porušil povinnost sjednat povinné pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Žalobkyni proto, jako zákonem určené oprávněné osobě, vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku do tzv. garančního fondu, který za příslušný počet dní činí celkem 910 Kč (celkem 14 dní po 65 Kč dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb.). Žalobkyni vzniklo rovněž právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním tohoto nároku ve výši 300 Kč. Žalobkyni vedle toho náleží, podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, i příslušenství pohledávky spočívající v zákonném úroku z prodlení, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., počínaje dnem následujícím po splatnosti dluhu. Soud proto posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako důvodný a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění určil podle § 160 odst. l o. s. ř. třídenní.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 760 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za dva úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění), jeden úkon právní služby á 700 Kč za sepsání návrhu, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 420 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 340 Kč. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).