13 C 1/2026-25 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 22 127,38 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), kterou s žalovanou uzavřela dne , datum, a na základě které žalované poskytla úvěr, který mohla čerpat až do výše 30 400 Kč. Žalovaná vyčerpala částku 18 000 Kč, nesplatila ji však včas. Zaplatila pouze částku 8 115,63 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve 9 884, 34 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 158, 44 Kč, smluvního úroku ve výši 11 846,80 Kč a poplatků za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 106,14 Kč a za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 131,66 Kč. Dále požaduje za úroky z prodlení. Eventuelně kdyby soud došel k tomu, že je smlouva neplatná, požaduje přiznání toho, o co se žalovaná bezdůvodně obohatila.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Ze Smlouvy vyplývá, že ji žalovaná uzavřela s žalobkyní prostřednictvím své internetové stránky , Anonymizováno, a na základě této Smlouvy mohla čerpat částku až do výše 30 400 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena prostředky na dálku přes ověření bankovní identitou (jak vyplývá ze Smlouvy). Žalovaná vyčerpala úvěr ve výši 18 000 Kč, jak vyplývá z výpisu odeslaných částek ze dne 25. 7. 2024 a 18. 6. 2024, který byl převeden na její bankovní účet (dle potvrzení z výpisu z bankovního převodu). Nad rámec jistiny se žalovaná zavázala uhradit dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky, čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy, smluvní úrok ve výši 1,02 % denně (372,3 % ročně) z nesplacené části jistiny, poplatek dle čl. VII odst. 4 Smlouvy “, Anonymizováno, ” ve výši 296,46 Kč a “, Anonymizováno, ” ve výši 330 Kč. Žalovaná zaplatila částku v celkové výši 8 115,63 Kč (dle přehledu zaplacených splátek), se zbytkem se žalovaná se dostala do prodlení, a proto jí byla dne 19. 6. 2025 zaslána předžalobní výzva, přičemž měla zaplatit do 3 dnů, tedy do 23. 6. 2025.4. Žalobkyně tvrdila, že posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy řádně úvěruschopnost žalované, a to lustrací v základních registrech a na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná poskytla výpis z účtu, za období od 31. 5. 2024 do 2. 5. 2024, ze kterého vyplývá, že měla zůstatek ve výši 16 186,08 Kč, pobírala starobní důchod ve výši 17 722 Kč, měla sjednaný kontokorent na svém účtu a dále je zde další půjčka od , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ve výši 16 000 Kč. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaná měla pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 5 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, další výdaje 1 000 Kč. Byla rozvedená a bydlela sama ve vlastním bytě. Údaje žalobkyně nedoplnila žádnými listinami ani přes výzvu soudu. Dále bylo soudem zjištěno, že čerpala půjčku od , Anonymizováno, ve výši 35 0000 Kč, půjčku od , Anonymizováno, ve výši 80 000 Kč a splácela úvěr ve výši 6 080 Kč. Ze spisu , spisová značka, bylo dále zjištěno, že si dne 14. 11. 2024 vzala další úvěr.5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou Smlouvu je nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť Smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. Žalobkyně sice prokázala, že přenechala žalované částku 18 000 Kč, ale smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalované, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Žalovaná uvedla nereálné výdaje a žalobkyně rovněž nezohlednila další splátky půjček které měla, o kterých musela minimálně z předloženého bankovního výpisu z účtu žalované vědět. Z předložených zjištění lze učinit závěr, že žalované v době uzavírání Smlouvy její měsíční důchod nepostačil k pokrytí svých potřeb. Žalovaná čerpala několik půjček najednou, a přesto jí žalobkyně poskytla další úvěr. Z toho lze učinit závěr, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána.8. Soud dále poukazuje i na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím předmětných úvěrů, neboť v případě předmětné Smlouvy došlo k navýšení jistiny. Soud považuje náklady úvěru za nepřiměřeně vysoké a v rozporu s dobrými mravy. Za situace, kdy nedocházelo k hotovostnímu inkasu splátek, je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí např. Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy.9. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Vzhledem k tomu, že je smlouva absolutně neplatná, odpadl důvod, na základě kterého žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky. Žalovaná se tedy obohatila o jistinu ve výši 18 000 Kč, vrátila pouze částku 8 115,63 Kč, ve zbytku se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 884,37 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 884,37 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení do dne 23. 6. 2025, následující den byla v prodlení. Vzhledem k rozsudku pod č. j. , spisová značka, ze dne 10. 5. 2025, kde žalovaná žádala o splátky a nebylo jí nevyhověno, přičemž proti tomu se žalovaná odvolala, byly žalované v tomto případě umožněny splátky, neboť se jedná o starobní důchodkyni, jejíž jediný příjem je starobní důchod a vzhledem k věku (68 let) už nemůže být tolik aktivně činná na pracovním trhu. Splátky byly stanoveny po 1 000 Kč měsíčně, které soud považuje za přiměřené a které je žalovaná schopna hradit. Pokud tyto splátky nebude žalovaná respektovat, celý dluh se stane splatným najednou.10. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky.11. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná jen