13 C 13/2026-25 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá zaplacení žalované částky z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „Smlouva o úvěru“), na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 800 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit společně s úrokem 6,99 % ročně a dále poplatky dle ceníku žalobkyně. Žalovaný se však dostal do prodlení, s platbami, a proto byl úvěr zesplatněn. Žalovaná částka je složena z dluhu na jistině ve výši 611 092,10 Kč a poplatků v celkové výši 6 352,00 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku 27 052,60 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 6,99 % p. a. počítaného z jistiny úvěru od 29. 11. 2024 do 14. 7. 2025, částku ve výši 49 129,16 Kč na zákonném úroku z prodlení ode dne 30. 11. 2024 do 14. 7. 2025 a dále smluvní úrok 6,99 % p. a. z částky 611 092,10 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 12,75 % p. a. z částky 611 092,10 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl zdejší soud ve věci bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu úvěru dne , datum, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 800 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 9 796 Kč společně s úrokem ve výši 11,99 % ročně (zjištěno ze Smlouvy o úvěru). Úvěr byl vyčerpán v celé výši (zjištěno z úvěrové smlouvy a ze shrnutí stavu úvěru). Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného (zjištěno z vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt). Žalovaný však neplatil řádně a včas, a proto byl úvěr ke dni 28. 11. 2024 zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován zjištěno z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu a z podacího archu). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího archu a ten však nezaplatil ničeho (potvrzeno výpisy z účtu).4. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaný je státní příslušník republiky , Anonymizováno, , zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Při posouzení pravomoci vyšel soud z ust. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, kdy je v daném případě dána mezinárodní příslušnost ČR a předmětný právní vztah se řídí právním řádem ČR. Předmětem řízení v dané věci je nárok ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako spotřebitelem, kdy smluvní strany si zvolily právo, kterým se jejich smlouva bude řídit, a to české právo a dále si sjednaly, že v případě sporů je příslušný obecný soud ČR.5. S ohledem na datum sjednání úvěru vycházel soud při právním posouzení věci ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy.6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť ji uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.8. Žalobkyně dále doložila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když vycházela z příjmu 81708,00 Kč, který měl žalovaný a na svém a z potvrzení o zaměstnání. Pravidelní měsíční výdajů na bydlení a splátku nebankovní půjčky měl 9 315 Kč.9. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně žalovanému dle předložených důkazů poskytla spotřebitelský úvěr a žalovaný se ho zavázal řádně a včas splácet, avšak porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, když se dostal se s úhradou splátek do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru.10. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, když bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení, když žalovaný se dostal s platbami do prodlení, a to do dne následující po zesplatnění úvěru a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní.11. Sjednané úroky ve výši 6,99 % ročně pak považuje soud za zcela přiměřené, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR a tedy za platně sjednané. Soud žalobkyni dále přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 65 462,90 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle advokátního tarifu. Náklady řízení sestávají ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 10 780 Kč, tj. 32 340 Kč, 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč, tj. 1 350 Kč, náhrady 21 % DPH počítané ze součtu uvedených částek a zaplaceného soudní poplatku 24 698 Kč. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám právní zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.