13 C 189/2025-14 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 37 948,30 Kč příslušenstvím z titulu Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne , datum, a na základě které žalovanému poskytla úvěr, který mohl čerpat až do výše 66 400 Kč, přičemž žalovaný vyčerpal dne 11. 9. 2024 částku 21 700 Kč a dne 17. 9. 2024 částku 6 300 Kč, celkem tedy 28 000 Kč. Nad rámec jistiny měl zaplatit částku poplatky za vyplacení úvěru a úrok 0,866 % denně z nesplacené části. Vrátil jen 445,04 Kč. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 27 554,96 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 442, 34 Kč, smluvního úroku ve výši 9 687, 55 Kč a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 263,45 Kč. Eventuelně pokud soud neuzná nárok z titulu předmětné smlouvy, tak žalobkyně požaduje vrátit zbytek jistiny z titulku bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas.3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 28 000 Kč který byl převeden na jeho bankovní účet (dle potvrzení z výpisu z bankovního převodu) a žalovaný se ho zavázal uhradit společně se smluvním úrokem 0, 866 % denně (ročně 316,09 %), tedy RPSN 1273,21 % a dalšími poplatky za zprostředkování úvěru (jak vyplývá ze Smlouvy o úvěru). Žalovaný se dostal do prodlení, a proto mu byla dne 10. 10. 2025 odeslána předžalobní výzva, na základě které měl zaplatit do 3 dnů.4. Žalobkyně tvrdila, že posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a na základě veřejných a dostupných databází. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že žalovaný v době uzavření Smlouvy měl čistý příjem ve výši 32 505 Kč. Příjem nebyl nijak ověřen, k ověření úvěruschopnosti nebyly přiloženy žádné listiny.5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem.6. Na předmětnou Smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť Smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému částku 28 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020 č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověřuje, což žalobkyně neučinila. A nedoložila jej ani na výzvu soudu.10. Soud dále poukazuje i na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím předmětných úvěrů, neboť v daném případě byl sjednán nepřiměřeně vysoký smluvní úrok (RPSN 1 273,21 %). Soud považuje náklady úvěru za nepřiměřeně vysoké a v rozporu s dobrými mravy.11. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu, vrátil však jen 445, 04 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 554,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 554,96 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do dne 13. 10. 2025. Protože žalovaný svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení.12. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek.13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že převážně neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit převážně úspěšné žalobkyni částku 1 708 Kč. Při plném úspěchu by žalobkyně měla nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 778 Kč (3x 700 Kč za 3 úkony právní služby – převzetí věci, podání předžalobní výzvy a podání žaloby – dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, 3x 100 Kč za 3 režijní paušály dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 378 Kč). Co do žalované částky 37 948,30 Kč činil úspěch žalobkyně 72,60 % a úspěch žalovaného 27,39 %. Rozdíl pak přestavuje 45,21 %, tj. 1 708 Kč. Tuto částku je pak žalovaný povinen uhradit žalobkyni v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).14. Soud zároveň dle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 140 Kč, který vznikl nesprávnou výzvou soudu, když do základu byl započítán i smluvní úrok a poplatek, který tvoří příslušenství. Soud žádá žalobkyni, aby do 14 dnů od doručení tohoto rozsudku sdělila číslo bankovního účtu, na který má být přeplatek zaslán.