16 C 102/2025-25 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 12 429,46 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne 17. 1. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem do 80 000 Kč, žalovaná čerpala úvěr ve výši 6 027,06 Kč a doposud na něj zaplatila 27,06 Kč. Žalobkyně pro neplnění povinností žalovanou předmětnou smlouvu vypověděla. Kromě jistiny se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za službu ,,, Anonymizováno, “ ve výši 151,80 Kč, poplatku za vyplacení tranší ve výši 110,26 Kč, smluvního úroku ve výši 6 119,11 Kč a smluvní pokuty ve výši 48,29 Kč.2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a) o.s.ř., proti němuž neměli námitek, veřejně vyhlásil toliko rozsudek.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované, přehledu bankovních příjmových transakcí, výpisu z účtu žalované, výpovědi smlouvy a předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 17. 1. 2025 byla mezi účastníky řízení uzavřena elektronicky smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem do 80 000 Kč a sjednanou úrokovou sazbou ve výši 0,866% denně. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla žalobkyně z toho, že počet členů společně hospodařících ve společné domácnosti byl 5 a více, z toho byly 2 osoby s příjmem, ověřený příjem činil 35 971 Kč, minimální výdaje byly vypočteny na 10 230 Kč. Žalovaná na základě smlouvy vyčerpala celkem 6 027,06 Kč, uhradila 27,06 Kč. Smlouvou byly sjednány i další služby, a to poplatek za službu ,,, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99% z vyplacené částky a smluvní úrok, přičemž žalobkyně tyto platby požadovala ve výši uvedené v bodě 1 rozsudku včetně smluvní pokuty. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k uhrazení dluhu, ovšem bezvýsledně.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro nepřiměřená ujednání, neboť smluvní úroky byly sjednány ve výši 316,09% ročně, což je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu, spisová značka 21 Cdo 484/2004, podle něhož úroky nad 60 % jsou úroky sjednanými v rozporu s dobrými mravy dle § 588 občanského zákoníku. Nad to má soud za to, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, neboť vyšla jen z příjmových transakcí na jejím účtu, výdaje zkoumány nebyly, byly pouze vypočteny na 10 230 Kč, což při počtu 5 členů v domácnosti jsou výdaje značně podhodnocené, neodpovídají skutečnosti. Tímto postupem porušila povinnost stanovenou § 87 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na základě těchto skutečností považuje soud uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou, kdy jsou strany smlouvy povinny vrátit si poskytnuté plnění, jinak dojde k bezdůvodnému obohacení. Soud tak považoval žalobu za důvodnou co do nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč, v ostatních nárocích byla z uvedených důvodů zamítnuta.6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal soud žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu každého z nich je obdobný.