16 C 91/2025-53 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 17 790 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru na částku 10 000 Kč se sjednaným úrokem 40% měsíčně, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobkyni dluží předmětnou částku. Předmětem žaloby byl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku za 1 měsíc ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 790 Kč.2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a) o.s.ř., proti němuž neměli námitek, veřejně vyhlásil toliko rozsudek.3. Z žádosti o poskytnutí úvěru, smlouvy o úvěru, výpisu z účtu žalovaného, všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o provedených platbách a předžalobní výzvy soud zjistil, že dne , datum, byla mezi účastníky řízení uzavřena elektronicky smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem do 30 000 Kč, kdy částka 4 000 Kč byla žalovanému vyplacena v den uzavření smlouvy a částka 6 000 Kč dne 21. 3. 2024. Smluvní úroky byly sjednána ve výši 40% měsíčně. Pro neplnění povinností žalovaným zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 24. 7. 2024. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla žalobkyně z toho, že žalovaný žil s rodiči, všichni byli zaměstnáni, příjem žalovaného činil 19 452 Kč a výdaje 9 500 Kč, nebyl v exekučním ani insolvenčním řízení. Z výpisu z účtu žalovaného za 12/2023 plyne, že zůstatek na počátku měsíce byl 0, příjmy a výdaje byly vždy 32 104,08 Kč, splátka dluhu vůči , právnická osoba, byla odmítnuta, neboť nebyl na účtu nastaven souhlas. V lednu 2024 byla situace obdobná, počáteční i konečný zůstatek na účtu se rovnal 0, splátky , Anonymizováno, , Anonymizováno, nebyly provedeny. Žalovaný byla před podáním žaloby vyzván k uhrazení dluhu, ovšem bezvýsledně.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro nepřiměřená ujednání, neboť smluvní úroky byly sjednány ve výši 40% měsíčně, tedy 480% ročně, což je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu, spisová značka 21 Cdo 484/2004, podle něhož úroky nad 60 % jsou úroky sjednanými v rozporu s dobrými mravy dle § 588 občanského zákoníku. Nad to má soud za to, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jehož příjmy se rovnaly výdajům, navíc v době žádosti o úvěr opakovaně neuhradil splátku dluhu dalšímu věřiteli. Tyto okolnosti měly vést žalobkyni k obezřetnosti a minimálně k tomu, že ověří výdaje žalovaného a faktickou výši jeho závazků. Pokud tak neučinila, porušila povinnost stanovenou § 87 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a způsobila neplatnost uzavřené smlouvy. V důsledku této neplatnosti jsou strany smlouvy povinny vrátit si poskytnuté plnění, jinak dojde k bezdůvodnému obohacení. Soud tak považoval žalobu za důvodnou co do nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, v ostatních nárocích byla z uvedených důvodů zamítnuta.6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal soud žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu každého z nich je obdobný. V daném směru soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015, č.j. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010, sp. zn. I. ÚS 2717/2008, v nichž bylo uzavřeno, že úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků i úroků z prodlení.