17 C 84/2025-49 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 13 712,73 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), dne 8. 4. 2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva o úvěru“). Na základě smlouvy o úvěru byly žalovanému přenechány finanční prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti, které se zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku v celkové výši 27 888 Kč. Žalovaný se zavázal splatit dohodnutou částku ve výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč a poslední splátka byla stanovena na 8. 6. 2021. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a dostal se do prodlení. Žalobkyně požadovala ze svých nároků dluh ve výši 13 712,73 Kč z toho na jistině ve výši 7 687,51 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 285,89 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 616,11 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 071,08 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrok 8,25 % ročně z částky 7 687,51 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.2. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 s účinností k datu 25. 3. 2025, což bylo žalovanému písemně oznámeno.3. Žalovaný se dne 21. 1. 2026 bez omluvy nedostavil, k věci se nevyjádřil. Soud tedy podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti.4. Soud vyšel z těchto skutkových zjištění. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal dne 8. 4. 2020 žalovanému částku 13 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 27 888 Kč, tedy jistinu a pevný úrok 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a úhradu za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště dlužníka 2 700 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ve smlouvě žalovaný a právní předchůdce žalobkyně ujednali pevnou úrokovou sazbu po celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 15 % ročně. Strany smlouvy si ujednaly, že smlouva je uzavřena na dobu určitou, a její nedílnou součástí je předpis splátek. Ve smlouvě je dále ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pro případ prodlení dlužníka s jakoukoli splátkou dle smlouvy.5. Ze seznamu plateb ke smlouvě o úvěru vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku 14 200 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětné pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ke dni 25. 3. 2025, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s výzvou k zaplacení dluhu (oznámení ze dne 2. 4. 2025).7. Z výzvy k plnění ze dne 17. 7. 2025, s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy.8. Z žádosti o úvěr ze dne 8. 4. 2020 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí v nájmu, je rozvedený, počet nezaopatřených dětí je 0. Žalovaný je zaměstnaný, jeho měsíční příjem je 10 000 Kč, což jsou jeho celkové příjmy. Jako běžné měsíční výdaje jsou uvedeny bydlení 3 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč, celkem 6 410 Kč. Jakožto použitelný příjem je uvedena částka 3 590 Kč, ověřené dokumenty uveden OP, potvrzení od zaměstnavatele, pracovní smlouva. Z dohody o provedení práce vyplynulo, že žalovaný měl plnit pracovní úkol celkem v rozsahu 300 hodin za odměnu 106 Kč/hodinu v období od 2. 1. - 31. 12. 2020. Z dokladu o výši příjmu vyplynul příjem 10 000 Kč v každém měsíci leden-březen 2020.9. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne 8. 4. 2020 částku 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu s úrokem a úhradou za služby v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 27 888 Kč částku 14 200 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným žalobkyni.10. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k 8. 4. 2020 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 8. 4. 2020.11. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 8. 4. 2020. Žalobkyně doplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet, tak, že vyšel z údajů, které uvedl žalovaný vždy v žádosti, tedy, že má příjem 10 000 Kč a tam, uvedené výdaje. Schopnost žalovaného splácet splátku 1 992 Kč považoval za dostatečnou. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel si neověřil příjem žalovaného ani ve výši 10 000 Kč, neboť dle doložené dohody o provedení práce byl celkový rozsah 300 hodin vyčerpán již v období leden-březen 2020 a úvěr byl poskytnut 8. 4. 2020. Dále si měl poskytovatel ověřit výdaje žalovaného, které byly uvedeny na bydlení 3 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč, celkem 6 410 Kč. Požadavku odborné péče by odpovídalo další zjišťování skutečných výdajů žadatele, neboť částky uvedené jako osobní výdaje jsou značně podhodnocené částky na veškeré životní výdaje žadatele 1 vyživované osoby. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřila dostatečným způsobem a s odbornou péčí hospodaření žadatele, když se uvedla, že měla k dispozici výpis z účtu žadatele, který však nedoložila. Pokud jde o výdajovou stránku, vyšla pouze z nereálných nákladů na živobytí, ale vůbec se nezabývala tím, zda v té době neměl žalovaný další závazky, neboť neprovedla lustraci v registrech závazků (např. BRKI, NRKI). Poskytovatel, si neověřil, zda žalovaný hospodařil skutečně s rezervou na poskytnutou splátku ve výši 1 991 Kč, což z (do budoucna neověřeného) příjmu 10 000 Kč představovalo nezanedbatelnou částku (20 %). Žalobkyně tak neprokázala potřebnou úroveň ověřování úvěruschopnosti poskytovatelem a bez ohledu na to, zda reálně žalovaný měl rezervy nebo neměl, tak poskytovatel nesplnil povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatné. Když tvrzené ověřování nebylo provedeno v požadovaném rozsahu a kvalitě.15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 13 000 Kč. Na tuto částku byla započtena uhrazená částka 14 200 Kč, je tak zřejmé, že žalovaný již nedluží na žalovaný nárok (jistinu a neplatně sjednané příslušenství) ničeho.16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. za p