6 C 101/2025-70 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal dne 9. 7. 2025 k Okresnímu soudu v Příbrami shora uvedenou žalobu s tím, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň- město ze dne 25. 4. 2022, sp.zn. 4 T 22/2022 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 7. 2022, č.j. 9 To 222/2022-559 byl žalovaný uznán, že v období od 19. 11. 2015 do 24. 11. 2017 v , Anonymizováno, jako zaměstnanec poškozené firmy, tedy žalobce, zastávající funkci vedoucího prodejní pobočky zneužil oprávnění nakládat s hotovostními tržbami, kdy si ve více případech pro vlastní soukromou potřebu část tržeb ponechal a způsobil žalobci škodu v celkové výši 466 604 Kč, za což byl uznán vinným spácháním přečinu zpronevěry dle § 206 odst. l, odst. 3 trestního zákoníku. Podle § 299 odst. 1 trestního řádu byla poškozená společnost, tedy žalobce, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Z rozhodnutí trestního soudu vyplývá, že žalovaný způsobil žalobci újmu, žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky 466 604 Kč, ničeho však nezaplatil, žalobce požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení od 25.11.2017 do zaplacení.2. Proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Příbrami, sp.zn. 6 C 101/2025-30 ze dne 20. 10. 2025 podal žalovaný včas odpor, který v zákonné lhůtě řádně doplnil s tím, že v civilním řízení nelze automaticky přebíral závěry o výši škody, pokud nebyla jednoznačně a nezpochybnitelně doložena. Namítl promlčení nároku žalobce z toho důvodu, že pokud žalobce požaduje úroky z prodlení od 25. 11. 2017, pak promlčení doba 3 let začala běžet nejpozději tímto dnem. Žalovaný v minulosti prošel řádně ukončeným insolvenčním řízením, které bylo zahájeno v r. 2019, žalobce však svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásil, ač o existenci pohledávky mohl vědět, insolvenční řízení bylo pravomocně skončeno a žalovaný byl osvobozen od placení zbytku svých dluhů. Za tohoto stavu pohledávka žalobce, pokud existovala, se stala nevymahatelnou, tudíž žalobce nemá právo na její uplatnění v občanskoprávním řízení. Žalovaný rovněž nesouhlasí se zaplacením úroků z prodlení, neboť tyto nelze počítat zpětně za více než 7 let, a to s přihlédnutím k zásadě poctivého obchodního styku.3. V průběhu řízení žalobce podáním ze dne 4. 12. 2025 doplnil k námitce promlčení, že se o skutečném rozsahu škody a o osobně škůdce mohl bezpečně dozvědět až na základě výsledků trestního řízení a důkazů shromážděných orgány činnými v trestním řízení. Při ústním jednání dne 16. 2. 2026 k výzvě soudu doplnil, že se fakticky o škodě dozvěděl na základě trestního rozsudku, jakož i z vystavené směnky žalovaným ze dne 24. 11. 2017.4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný byl v zaměstnaneckém poměru u žalobce ve funkci vedoucího prodejní pobočky v , Anonymizováno, , přičemž dne 24.11.2017 žalobce v rámci inventury zjistil schodek na hotovosti v pokladně prodejny ve výši 502 926 Kč, k tomuto jednání se žalovaný žalobci jako zaměstnavateli doznal s tím, že uvedené částky prohrál v automatech. Týž den k žádosti žalobce žalovaný podepsal směnku na částku 502 926 Kč se splatností 31. 5. 2018, na směnce je uvedeno i číslo účtu, na který žalovaný začal v lednu 2018 splácet různé částky až do období 20. 2. 2020, fakticky zaplatil celkem 49 500 Kč. O předmětné škodě v souvislosti s zpronevěřenou hotovostí sepsal žalovaný rovněž dne 12. 5. 2018 čestné prohlášení, zároveň se zavázal předmětnou částku žalobci zaplatit. Podáním ze dne 31. 1. 2022 doručeným týž den Krajskému ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, se žalobce jako poškozený připojil s nárokem na náhradu škody mimo jiné ve výši 502 926 Kč, kterou zjistil při inventuře dne 24. 11. 2017. Žalobce se rovněž připojil s náhradou škody za zpronevěřené zboží elektro z prodejny v ceně 735 859 Kč s tím, že se žalovaný i k tomuto doznal. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město sp.zn. 4 T 22/2022 ze dne 25. 4. 2022 byla schválena dohoda o vině a trestu uzavřená mezi státním zástupcem a žalovaným, tedy v pozici obžalovaného s tím, že žalovaný je vinen, že v období od 19. 11. 2015 do 24. 11. 2017 v , Anonymizováno, jako zaměstnanec žalobce zneužil oprávnění nakládat s hotovostními tržbami, kdy si ve více případech pro vlastní soukromou potřebu část tržeb ponechal a žalobci způsobil škodu v celkové výši 466 604 Kč, čímž spáchal pokračující přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Žalobce jako poškozený byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávní, proti tomuto výroku se žalobce odvolal, pravomocným usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. 9 To 222/2022-559 ze dne 12. 7. 2022 bylo odvolání zamítnuto, rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 7. 2022. Podáním ze dne 29. 4. 2025 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 466 604 Kč, předžalobní výzva byla žalovanému doručena do jeho trvalého bydliště, žalovaný si v úložní době zásilku nevyzvedl, tato se vrátila proto zpět žalobci. Podáním žalobce ze dne 11. 12. 2025 žalobce trestnímu soudu OS Plzeň-město ke sp.zn. 4 T 22/2022 sděluje, že žalovaný ničeho neuhradil ani nesplácí způsobenou škodu.5. Soud vycházel výlučně z listinných důkazů, zejména pak z rozhodnutí OS Plzeň ve spojení s rozhodnutím KS Plzeň v trestní věci, z podání žalobce do trestní věci ze dne 31. 1. 2022 a 11. 12. 2025 včetně detailů zprávy, ze směnky žalovaného ze dne 24. 11. 2017, z korespondence mezi účastníky včetně e-mailových dopisů, z potvrzení o platbách v hotovosti a provedených úhradách.6. Podle § 259 zákona č. 262/2006 Sb. ve znění novel /zákoník práce/zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je povinen nahradit tuto škodu v plné výši. Podle § 4 téhož zákona, pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanských zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.7. Podle § 609 věta prvá občanského zákoníku, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.8. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Žalobce mohl nárok na náhradu škody v občanskoprávním řízení uplatnit i přes v minulosti probíhající insolvenční řízení u žalovaného, neboť dle § 416 odst. l insolvenčního zákona se osvobození žalovaného od placení pohledávek nevztahuje na pohledávky na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. Za toto úmyslné protiprávní jednání byl totiž žalovaný pravomocně odsouzen v trestní věci. Na druhé straně soud shledal námitku žalovaného ohledně promlčení nároku na náhradu škody důvodnou, neboť žalobce jako poškozený se o faktické výši škody, jakož i osobě, kdo za ni odpovídá, dozvěděl na základě inventury dne 24. 11. 2017, kterou fakticky ve své provozovně provedl, zároveň týž den se žalovaný ke škodě doznal a podepsal směnku se závazkem na zaplacení škody právě ve výši zjištěné inventurou, tedy ve výši 502 926 Kč do 31. 5. 2018. I když se jedná mezi účastníky o pracovněprávní spor, pak zákoník práce neupravuje institut promlčení, za tohoto stavu soud věc hmotněprávně posoudil dle občanského zákoníku, který upravuje dvojí promlčecí lhůtu, jednak subjektivní 3 let dle § 629 a jednak objektivní 15 let dle § 636 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž uplynutím kterékoli lhůty se nárok promlčuje. V daném případě subjektivní lhůta začala plynout 25. 11. 2017, neboť tehdy mohl prvně žalobce jako věřitel uplatnit pohledávku na náhradu škody vůči žalovanému u soudu, přičemž subjektivní lhůta uplynula dnem 25. 11. 2020 marně, neboť se žalobce jako poškozený připojil do trestního řízení až 31. 1. 2022, přičemž včasné připojení mohlo způsobit tzv. stavění promlčecí doby, která by pokračovala v návaznosti na pravomocné usnesení krajského soudu o odmítnutí odvolání žalobce s nárokem na náhradu škody v trestním řízení v červenci 2022 a běžela by v teoretické rovině až do 9. 7. 2025, kdy žalobce uplatnil své nároky žalobou u Okresního soudu v Příbrami. Fakticky však ke stavění promlčecí doby nedošlo, neboť žalobce uplatnil právo u orgánu veřejné moci, tedy u soudu v trestní věci až po uplynutí promlčení doby. Za této situace je nárok žalobce na zaplacení náhrady škody promlčen, tudíž ho nelze s ohledem na vznesenou námitku promlčení přiznat, a to ani zákonný úrok z prodlení, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.9. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle § 142 odst. l o.s.ř., kdy procesně úspěšný žalovaný má právo na plnou náhradu nákladů řízení, tedy odměnu za 4 úkony právní pomoci, převzetí věci, účelně vynaložené 1 písemné podání, 2 úkony za ústní jednání přesahující 2 hodiny, tedy 4 x 10 180 Kč, 4x režijní paušál po 450 Kč, k tomu jízdné z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět při ujeté vzdálenosti celkem 170 km, při ceně pohonných hmot 34,70 Kč, při průměrné spotřebě 8,4 litrů/100 km a částce za amortizaci 5,90 Kč/km, se jedná o částku 1 499 Kč, k tomu náhrada za ztrátu času 7 x 150 Kč ve