§ 259 zákoník práce – Náhrada škody na svěřených hodnotách
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Pracovní právo · neoficiální nadpis
Stručně: ZP § 259 stanoví, že zaměstnanec, který je odpovědný za schodek na svěřených hodnotách nebo ztrátu svěřených věcí, musí tuto škodu uhradit v plné výši. Pokud zaměstnanec způsobí schodek na hodnotách, které mu byly svěřeny (např. hotovost, zboží), nebo ztratí svěřené věci (např. nářadí, služební telefon), musí uhradit celou výši vzniklé škody. (§ 259 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnanec
- Judikatura: na § 259 odkazuje 45 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je povinen nahradit tuto škodu v plné výši.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud zaměstnanec způsobí schodek na hodnotách, které mu byly svěřeny (např. hotovost, zboží), nebo ztratí svěřené věci (např. nářadí, služební telefon), musí uhradit celou výši vzniklé škody.
- Tento paragraf se týká specifických typů škody, u kterých se předpokládá plná odpovědnost zaměstnance.
- Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách a ztrátu svěřených věcí se liší od obecné odpovědnosti za škodu, kde může být výše náhrady omezena.
Na co si dát pozor
- Pro aplikaci tohoto paragrafu je klíčové, aby hodnoty nebo věci byly zaměstnanci skutečně svěřeny.
- Plná náhrada škody se vztahuje pouze na schodek na svěřených hodnotách a ztrátu svěřených věcí, nikoliv na všechny typy škod způsobených zaměstnancem.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 259
Jak soudy aplikují § 259
Soud prvního stupně uvedl, že ačkoliv žalovanou stíhá zákonná povinnost k plné náhradě schodku podle § 259 zákoníku práce, za užití § 257 odst. 2 zákoníku práce a s důrazem na nedbalostní zavinění, uložil žalované povinnost nahradit vzniklou škodu pouze do výše čtyřapůlnásobku její měsíční mzdy.
Uzavře-li zaměstnavatel s poškozeným zaměstnancem smlouvu (dohodu) o náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity), která není dohodou o sporných nárocích ve smyslu ustanovení § 259 zák. práce a podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2007 ve smyslu ustanovení § 585-587 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, nejedná se - na rozdíl od dohody o sporných nárocích - o situaci, kdy původní nárok na náhradu za ztrátu na výdělku zaniká s tím, že je nahrazen nárokem …
Podle jeho závěrů zanikají práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů uspokojením nároku (srov. § 252 až 257 zák. práce), uplynutím doby, na kterou byla omezena (srov. § 258 zák. práce), dohodou o sporných nárocích (srov. § 259 zák. práce), smrtí zaměstnance (srov. § 260 zák. práce), popřípadě neuplatněním práva ve stanovené lhůtě - prekluzí (srov. § 261 odst. 4 zák. práce).
Právní otázky
Související
§ 183 (Zákoník práce)§ 10 ODPOVĚDNOST VOJÁKŮ A ŽÁKŮ ŠKOL ZA ŠKODU (Zákon o hmotném zabezpečení vojáků a žák)§ 147 (Zákon, kterým se mění a doplňuje zákoník)§ 20 Účinnost (Vyhláška o regulačním výkaznictví)