6 C 40/2026-25 – Okresní soud v Příbrami

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobce jakožto otec zletilého žalovaného domáhal zrušení jeho vyživovací povinnosti, neboť žalovaný již nestuduje a má vlastní příjem. Zrušení vyživovací povinnosti se žalobce domáhal počínaje červencem 2019.2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že v červnu 2019 ukončil studium na integrované škole v , Anonymizováno, , následně od srpna 2019 do ledna 2023 pokračoval v denním studiu v učebním oboru , Anonymizováno, a dále v období od dubna 2023 do května 2023 absolvoval nástavbové studium v oboru , Anonymizováno, a od poloviny června 2023 je zaměstnán. Ke svým tvrzením žalovaný předložil doklady o svém studiu.3. Před zahájením jednání vzal žalobce podanou žalobu zčásti zpět, a to za období červenec 2019 až červen 2023, kdy žalovaný studoval.4. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který byl o termínu jednání řádně a včas vyrozuměn, z jednání se řádně omluvil z důvodu jeho aktuálního pobytu v , Anonymizováno, , kdy rovněž souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti.5. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil zejména následující. Dle rozsudku zdejšího soudu ze dne 20. 5. 2003 č. j. 14 Nc 313/2003-24 soud schválil dohodu rodičů, dle které byl nezletilý (žalovaný) svěřen do péče matky a otec (žalobce) se zavázal přispívat na výživu nezletilého (žalovaného) částkou ve výši 1 800 Kč měsíčně od 1. 3. 2003 splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Dle příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 14409/19-24 vydaným soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, soudní exekutor uložil žalobci jakožto povinnému povinnost uhradit náklady vedené exekuce ve věci oprávněného jeho syna (žalovaného). Dle potvrzení o studiu žalovaný ukončil studium na integrované škole v červnu 2019, v období od srpna 2019 do ledna 2023 studoval na odborné škole obor , Anonymizováno, a v měsíci dubnu až květnu 2023 absolvoval denní nástavbové studium ve stejném oboru.6. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.7. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.8. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobce se důvodně domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči svému zletilému synovi, neboť tento již počínaje červencem 2023 není studentem školy, a naopak nabyl schopnosti sám se živit, když je řádně zaměstnán, jak sám uvedl. Žalovaný v podstatě sám se zrušením vyživovací povinnosti jeho otce vůči němu souhlasil. Žalobce původně požadoval zrušení jeho vyživovací povinnosti vůči svému synovi počínaje měsícem červenec 2019, avšak po poučení ze strany soudu ještě před zahájením jednání vzal žalobu zčásti za období červenec 2019 – červen 2023 výslovně zpět, a soud proto za toto období řízení o podané žalobě v souladu s ust § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. Pokud by žalobce nevzal žalobu zčásti zpět za toto období, musel by soud žalobu v této části zamítnout jako nedůvodně podanou, neboť v tomto období ještě žalovaný nenabyl schopnosti sám se živit, když řádně studoval. Počínaje měsícem červenec 2023 je však již žalovaný schopen sám se živit a má vlastní příjem, a soud proto rozhodl tak, že vyživovací povinnost žalobce vůči jeho synovi počínaje tímto dnem zrušil, když žalovaný prokazatelně nabyl schopnosti sám se živit.9. Tímto rozhodnutím zároveň došlo ke změně shora citovaného rozsudku zdejšího soudu ze dne 20. 5. 2003 ve výroku I./2 ohledně vyživovací povinnosti žalobce (otce) na žalovaného (zletilého syna), která byla tímto rozhodnutím zrušena.10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu žalobce byl v zásadě stejný.