12 C 38/2020-49 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce pod původním názvem a sídlem [právnická osoba], sídlem [adresa], podal u zdejšího soudu dne [datum] žalobu a domáhal se vydání platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v žalobě uvedl, že žalobce je držitelem licence na distribuci elektřiny, při preventivní kontrolní činnosti odběrného místa [část obce a číslo], [obec], po ukončení 2 12 C 38/2020 smluvního vztahu s obchodníkem z důvodu neplacení ceny dodané elektřiny, bylo pracovníky servisní firmy žalobce ve dnech [datum] a [datum] zjištěno opakované neoprávněné připojení odběrného místa, čímž došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu § 51 zákona č. 458/2000 Sb.. Při sepsání protokolu byl žalovaný přítomen, protokol podepsal, dlužnou částku co do důvodu i výše uznal a zavázal se ji uhradit. Žalobce provedl vyúčtování náhrady škody za neoprávněný odběr včetně souvisejících činností s nápravou takto závadného stavu ve smyslu § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. a částku ve výši [částka] žalovanému vyúčtoval, v souladu s obvyklou obchodní praxí byla splatnost stanovena na 14 dnů od vystavení faktury. Ve věci vydaný platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit žalovanému, žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, k věci se nevyjádřil. Žalobce svůj nárok doložil listinami, jednak se jedná o protokoly o zajištění neoprávněného odběru elektrické energie, z nichž vyplývá, že na odběrném místě, kde je žalovaný hlášen k trvalému pobytu, byly provedeny kontroly žalobcem ve dnech [datum] a [datum], v obou případech byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny způsobem v protokolech uvedeným, dále se jedná o listiny týkající se stanovení výše náhrady škody, oprávněných nákladů. Dále žalobce soudu doložil, že žalovaný dne [datum] podepsal společně se zástupcem žalobce listinu nazvanou„ Uznání dluhu a dohoda o náhradě škody“, z níž vyplývá, že žalovaný uznal dluh ve výši [částka] + DPH co do důvodu i výše, který vznikl neoprávněným odběrem elektřiny na uvedeném odběrném místě zjištěném dne [datum], zavázal se tuto částku žalobci zaplatit v termínu stanoveném jako termín splatnosti na faktuře, která bude žalobcem vystavena. Dále žalobce soudu doložil, že žalovaný dne [datum] společně se zástupcem žalobce podepsal obdobnou listinu, z níž vyplývá, že uznal dluh i ve výši [částka] + DPH co do důvodu i výše, který vznikl neoprávněným odběrem elektřiny na uvedeném odběrném místě zjištěném dne [datum] a zavázal se tuto částku žalobci zaplatit v termínu, jak bylo konstatováno i v předchozí listině. Dále žalobce soudu doložil, že k vyúčtování došlo ohledně prvé částky [částka] s 21% DPH ve výši [částka], celkem při zaokrouhlení ve prospěch žalovaného [částka] fakturou [číslo] ze dne [datum] s termínem splatnosti [datum], ohledně druhé částky [částka] s 21% DPH ve výši [částka], celkem při zaokrouhlení ve prospěch žalovaného [částka] fakturou [číslo] ze dne [datum] s termínem splatnosti [datum]. Ze shora uvedených listin týkajících se uznání dluhů vyplývá, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobci z uvedených neoprávněných odběrů elektřiny, za této situace dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.) se má tedy za to, že tento dluh v rozsahu uznání v době uznání trval a důkazní břemeno k vyvrácení této skutečnosti leží výhradně na žalovaném. Toto důkazní břemeno žalovaný neunesl, žádné skutečnosti uvedenou skutečnost vyvracející netvrdil, a tedy soud považuje nárok žalobce na zaplacení žalované částky důvodným, když lhůta k plnění mezi účastníky sjednaná uplynula, od data následujícího po datu splatnosti uvedeném v obou fakturách je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužných částek ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z., žalobce má tedy od data [datum] nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši 10% dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Za této situace soud žalobě vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ten z účastníků, který byl ve věci zcela úspěšný. Žalobce má tedy právo na náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z žaloby ve výši [částka] a dále z dvou paušálních náhrad [částka] dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony ve formě předžalobní výzvy k plnění a podání žaloby. Celkem se jedná o náklady řízení ve výši [částka] a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit. 3 12 C 38/2020