1 C 13/2022-19 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobkyně se ve své žalobě domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka]. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaný, jako odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě, stal poplatníkem televizního poplatku s povinností platit, když žalobkyni po její písemné výzvě 2 1 C 13/2022 neoznámil písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Žalovaný dluží na televizních poplatcích za dobu od února 2020 do prosince 2020 celkem částku [částka]. Žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky, avšak ničeho nezaplatil. Dále je žádán kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku, a to k datu [datum]. Právní zástupce žalobkyně omluvil svoji účast při jednání, žalovaný se nedostavil, proto soud postupem podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud učinil skutkový závěr o tom, že se žalovaný stal podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku a vznikla mu dle § 7 odst. 2 uvedeného zákona povinnost platit měsíčně, nejpozději do 15. dne v měsíci, televizní poplatek. Žalovaný však zůstal dlužen na televizních poplatcích a je tak povinen žalobkyni uhradit dlužnou částku, jak je žalobou uplatněna, a dále i požadovaný kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Proto soud žalobě zcela vyhověl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a s ohledem na výsledek sporu je žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a dvou paušálů za dva úkony po [částka], tj. [částka] (předžalobní výzva k plnění a podání žaloby), dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení ve formě nákladů právního zastoupení soud žalobkyni nepřiznal, neboť jí s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 3344/12, nověji I. ÚS 3705/14, II. ÚS 405/14, II. ÚS 1727/14) nepřísluší. Náklady právního zastoupení nelze v daném případě považovat za účelně vynaložené, jelikož k vymáhání poplatku žalobkyně využila služeb advokátní kanceláře, ačkoliv k tomu nebylo specializovaných znalostí třeba. Ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, jakožto soud odvolací, ve svých rozhodnutích, např. v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], která jsou žalobkyni známa, a ve kterých se odvolací soud vypořádal se všemi námitkami žalobkyně, vypořádal se i s odkazem žalobkyně na rozhodnutí jiných odvolacích soudů. Tyto závěry je nutno uplatnit i v této věci a není důvodu se od nich jakkoli odchýlit. Přesto, že právní zastoupení žalobkyně bylo shledáno neúčelným, a z tohoto důvodu žalobkyni nebyla přiznána odměna za právní zastoupení dle ust. § 137 odst. 2 o.s.ř., nelze jí upřít právo na paušální náhradu, která přísluší nezastoupenému účastníku. Proto byla žalobkyni přiznána paušální náhrada podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.. Náhrada za DPH nebyla žalobkyni přiznána, když podmínkou pro přiznání této náhrady je zastoupení účastníka advokátem či jiným zástupcem, který je plátcem této daně a DPH se může počítat jen z odměny a výdajů zástupce, nikoli účastníka samotného, i kdyby plátcem daně byl. K témuž závěru dospěl Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře, v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka]. Odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v jeho zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti rozsudku není odvolání přípustné.