1 C 219/2022-17 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce se ve své žalobě domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 1 031 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 031 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% ročně. Žalobce tvrdil, že má podle ust. § 28 odst. 1 zák. č. 65/2017 Sb. uloženo provádět opatření k ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a návykového chování a podle § 29 odst. 2 zák. č. 65/2017 Sb. obec provádí protidrogovou politiku na území obce. S ohledem na 2 1 C 219/2022 pozitivní výsledek dechové zkoušky na alkohol, která byla u žalovaného provedena dne 21. 2. 2022 z důvodu podezření, že jde o osobu pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, byl žalovaný převezen do záchytné stanice v [obec] a náklady na dopravu od záchytné stanice hradí tato osoba tomu, komu tyto náklady vznikly. Dopravu žalovaného do záchytné stanice zabezpečila Městská policie [obec] jako orgán [územní celek], kterému tak vznikly náklady ve smyslu ust. § 89e odst. 1 zák č. 273/2011 Sb. a jedná se o náklady ve výši 1 031 Kč, které byly žalovanému vyfakturovány se splatností 24. 2. 2022 a doposud nebyly uhrazeny. Žalobce omluvil svoji účast při jednání, žalovaný se nedostavil, proto soud postupem podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce a žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud učinil skutkový závěr o tom, že Městská policie [obec] jako orgán [územní celek] provedla převoz žalovaného do záchytné stanice a žalobci vznikl nárok na zaplacení nákladů za převoz v celkové výši 1 031 Kč, nárok žalobce vyplývá z ust. § 28 odst. 1, § 29 odst. 2 zák. č. 65/2017 Sb. a z ust. § 89a odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb.. Proto také žalobě bylo vyhověno i s požadovaným úrokem z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a s ohledem na výsledek sporu je žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, ze 2 paušálních náhrad po 100 Kč, tj. 200 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb., celkem tedy 600 Kč. Odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v jeho zkrácené verzi podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., neboť proti rozsudku není odvolání přípustné.