4 C 202/2022-30 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 5 235 Kč s příslušenstvím, když je právnickou osobou zapsanou do obchodního rejstříku na základě § 18 zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Podle § 1 zákona stanoví povinnost mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu. V případně porušení vzniká nárok na příspěvek. Žalovaná jako vlastník vozidla [registrační značka], číslo [anonymizována dvě slova], neměla v období od 8. 2. 2021 do 23. 5. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti, čímž žalobci vznikl nárok na 2 4 C 202/2022 příspěvek ve výši 4 935 Kč a současně vznikl nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatnění práva ve výši 300 Kč. Žalovaná dlužnou částku přes předžalobní výzvu nezaplatila. 2. U žalované platí domněnka, že neměla námitky podle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. proti rozhodnutí bez nařízení jednání, když lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 3. Ze zprávy [stát. instituce] má soud za prokázané, že žalovaná byla od 9.12. 2019 do 16. 6. 2021 vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], když předchozí pojištění dle zprávy pojišťovny zaniklo z důvodu neplacení pojistného. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. 4. Na základě prováděného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla neměla v období od 8. 2. 2021 do 23. 5. 2021 uzavřené pojištění z provozu vozidla, čímž žalobci vzniká nárok na příspěvek. Žalobce v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb. zjistil, že povinné ručení placeno není. Protože v uvedeném období žalovaná jako vlastník neměla sjednáno pojištění, ačkoliv to bylo její povinností podle ustanovení § 1 zákona, přísluší žalobci podle ustanovení § 4 právo na příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušena povinnost, tedy 105 dní a výše denní sazby podle druhu vozidla v daném případě 47 Kč. Podle ustanovení § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/ 1999 Sb., potom žalobci náleží náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení příspěvku, příspěvek zaplacen není. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované žalovanou částku zaplatit, včetně úroku z prodlení tak, jak je žalováno. 5. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení, jež činí za soudní poplatek z návrhu 400 Kč, tři úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21% DPH, celkem 1 489 Kč. 6. Žalovanou částku i náklady řízení soud uložil žalovanému zaplatit v zákonné lhůtě třech dní podle ust. § 160 o.s.ř, přičemž náklady řízení uložil ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. 7. Odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v jeho zkrácené verzi podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., neboť proti rozsudku není odvolání přípustné.