4 C 7/2022-33 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 16 000 Kč s přísl., když žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] dne 21.2.2007 smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a to v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s půjčkou se zavázala zaplatit i souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč a to v týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27.2.2008. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 6.3.2007 Celkem uhradila 960 Kč. Pohledávka byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 na žalobce. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení činila pohledávka 16 000 Kč bez příslušenství, přičemž příslušenství jsou zákonné úroky z prodlení. Žalobce tedy požaduje dlužnou částku 16 000 Kč sestávající z dlužné jistiny 9 433,96 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku 6 566,04 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení 17 897,91 Kč, přičemž se jedná o úrok z prodlení v zákonné výši počítaný z dlužné částky 16 000 Kč od 14.3.2007 do 18.12.2020. Žalované byla zaslána předžalobní výzva a hrazeno není nic. Výše uvedená pohledávka není vedena v exekučním řízení, nemůže být tedy žalované srážena na základě exekučního titulu. 2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že sice s manželem měli dluhy, tyto nepřevýšily 30 000Kč. Dluhy jsou jim 15 let strhávány v průměru 1 500 Kč. Dluh žalobce byl již vyexekuován. Již v roce 2007 požádala o oddlužení, které bylo zamítnuto z důvodu nedoložení podkladů. Když se oddlužení nezdařilo, nastal ohromný exekuční tlak, exekutorské vykonavatele to nezajímalo. V roce 2008 skončili jako bezdomovci, ale se zaměstnáním. [příjmení] Počátek se vrátili v roce 2009, kdy jim město vypomohlo nájemním bytem. Zhruba od roku 2002 pravidelně měsíčně platí exekuce s prvotní hodnotou několika set. [jméno] má starobní důchod 12 019 Kč, manžel má starobní důchod 12 522 Kč, z toho je jim exekučně sráženo 1 638 Kč. Nemají žádné příjmy s ohledem na nemoci, které je přivedly do invalidity. Naposledy si půjčili v roce 2001, museli se naučit žít jako trvale exekuovaní, přestože pracovali. Po pokusu o oddlužení, které se nepovedlo, byli v podstatě následně zbavováni veškerých financích, což je dostalo na několik měsíců pod stan, jako pracující bezdomovce. Za uplynulých 20 let zaplatili exekutorům zhruba 360 000 Kč. Požadavek žalobce je neoprávněný, částka musela být přihlášena v žádosti o oddlužení. Problém je, že exekutoři nemusí vykazovat platby a zůstatky z plateb za došlé vymáhané dluhy. 3. Soudu byla v prvé řadě předložena smlouva o půjčce ze dne 21.2.2007, na základě které [právnická osoba] uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, když této bylo půjčeno 10 000 Kč a zavázala se vrátit souhrnný poplatek v částce 6 960 Kč, celkem tedy 16 960 Kč a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 320 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě, která je ze strany žalované podepsána, je zcela jasně a zřetelně uvedena částka, která se žalované půjčila a částka, kterou se zavazuje vrátit, přičemž svým podpisem žalovaná potvrdila, že uvedenou částku převzala. Ve smlouvě je i poučení s předtiskem o možnosti odstoupení od smlouvy. Soudu potom byla předložena smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, na základě které byla tato pohledávka postoupena z [právnická osoba] na žalobce, přičemž žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalované pak byla zaslána předžalobní výzva. 4. Na základě prováděného dokazování má soud skutkově za prokázané a sama žalovaná toto nepopírá, že dne 21.2.2007 byla uzavřena smlouva o půjčce mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, na základě které žalovaná obdržela částku 10 000 Kč, zavázala se vrátit 16 960 Kč a to v hotovostních splátkách po 320 Kč týdně. [jméno] žalovaná nepopírá, že částky nebyly vraceny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 potom byla tato pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná informována. Je pravda, že žalovaná na 3 4 C 7/2022 přelomu roku 2007 2008 požádala o insolvenční řízení, toto však nedopadlo úspěšně, neboť nebyla vyhlášena insolvence. Jak potom vyplývá z lustra, žalovaná od roku 2007 jiné insolvenční řízení potom již nezahajovala. Nelze souhlasit s žalovanou, že předmětná pohledávka byla součástí insolvenčního řízení, neboť v době, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno, ještě nebyla splatná. K postoupení pohledávky na žalobce pak došlo až v roce 2020, nedošlo k postoupení již přiznané pohledávky tak, jak žalovaná upozorňuje, ale ke dni rozhodování soudu o pohledávce žalobce ještě nebylo rozhodnuto. Pohledávka tedy nemůže být součástí exekuce, neboť se nestala exekučním titulem. Sám žalobce uvádí, že pohledávka v rámci exekučního řízení vymáhána není. Pokud byla v roce 2011 nařizována exekuce, jednalo se o uspokojení pohledávky [obec] obchodní banky, nikoliv žalobce či jeho právního předchůdce. 5. Podle ust. § 657 o.z., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Je nepochybné, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, že žalovaná peníze nevrátila a zavázala se půjčenou částku včetně nákladů souvisejících zejména s možností hotovostního splácení splátek zaplatit, což se nestalo. Soud proto považuje žalobu co do zaplacení částky 16 000 Kč za důvodnou. 6. Podle ust. § 517 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Je pravda, že úroky z prodlení, tedy zákonné úroky nikoliv smluvní úroky, nýbrž zákonný úroky, na které má žalobce přímo ze zákona nárok, v současné době převyšují žalovanou částku, když kapitalizované úroky činí 17 000 Kč, přičemž se jedná o úroky od 14.3.2007, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do 18.12.2020. Na první pohled se tedy zdají kapitalizované zákonné úroky z prodlení vysoké, přičemž soud zvažoval, zda výkon práva a povinnosti vyplývající z občanskoprávních vztahů, v daném případě ze smlouvy o půjčce, nezasahoval bez právního důvodu do práva oprávněných v zájmu jiných a nebyl v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že se jedná o sporné řízení, nemůže soud činit více, než je mu zákonem dovoleno. Vyjma námitek, že dluh je již součástí exekuce a že je nespravedlivý, žalovaná pak žádné námitky nevznesla. Soud proto musel vycházet ze žaloby, tedy že dluží od roku 2007. Vzhledem k tomu, že se nejedná o žádné smluvené úroky, ale o úroky, které ze zákona žalobci přísluší, dospěl soud k závěru, že žalované úroky v jejich zákonné výši nejsou v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná od roku 2007 2008 se již nesnažila dát tuto záležitost do pořádku, nic jí nebránilo vyvolat v průběhu této celé řady let další insolvenční řízení a spor nechala doběhnout až do rozhodnutí soudu. Byť se tedy kapitalizovaný úrok zdá neúměrně vysoký, má okresní soud za to, že nelze žalobci odepřít to, na co má ze zákona nárok, tedy na zákonné úroky z prodlení. 7. Na základě shora uvedených úvah tedy dospěl okresní soud k závěru, že žaloba je dána po právu a proto ji vyhověl a uložil žalované zaplatit žalovanou částku včetně kapitalizovaných úroků a včetně zákonných úroků z prodlení tak, jak je žalováno. 8. Při rozhodování o nákladech řízení by sice žalobci příslušelo právo na jejich plnou náhradu, neboť měl ve věci plný úspěch, avšak podle ust. § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V tomto případě má okresní soud možnost rozhodnout o přiměřenosti, když nelze přehlédnout, že žalovaná i manžel pobírají pouze důchod v základní částce, jsou proto u nich předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků a nelze přehlédnout to, že žalobce skutečně dlužnou částku vymáhá v nepřiměřeně dlouhé době. 4 4 C 7/2022 9. Žalovanou částku soud uložil žalované zaplatit v zákonné lhůtě 3 dnů podle ust. § 160 o.s.ř., když ze strany žalobce byly navrhovány splátky ve výši 1 300 Kč měsíčně, avšak soud má za to, že případné povolení splátek finanční situaci žalované již neřeší a je možno připomenout, že pakliže by byla schopna částku 1 300 Kč měsíčně platit, nic nebrání případné dohodě.