5 C 149/2022-46 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 8 945 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 8 645 Kč od [datum] do zaplacení, když v návrhu uvedl, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále [příjmení]). Žalobce zjistil, že osobní automobil [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, žalovaný jako jeho vlastník/provozovatel neměl od [datum] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv byl k tomuto povinen dle § 1 odst. 2 Zákona a vozidlo tak nebylo pojištěno 133 dní a žalobci tak dle § 4 odst. 1, 3, 4 Zákona vznikl nárok na příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla, nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce dle § 4 odst. 6 Zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne [datum], žalovaný příspěvek nezaplatil. Žalobce tedy požaduje uhradit částku 8 945 Kč, která se sestává z příspěvku 8 645 Kč, vypočteného násobkem denní sazby 65 Kč a počtem 133 dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (§ 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí [příjmení]) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 Zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.. V této věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit žalovanému. K jednání soudu se žalovaný nedostavil, ve věci se nevyjádřil. Soud zjistil ze zprávy [stát. instituce], že jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla byl v návrhu uvedeném období veden v evidenci vozidel žalovaný, jeho evidence trvá od [datum] do současné doby. Jak vyplývá ze zprávy pojišťovny [právnická osoba] [obec a číslo], bylo před rozhodným obdobím naposledy sjednáno žalovaným pojištění k předmětnému vozidlu dle Zákona na základě pojistné smlouvy [číslo] od [datum] a pojištění dle této smlouvy zaniklo mezi pojistníkem a pojistitelem dohodou. Z žádosti o zánik tohoto pojištění, kterou podal žalovaný u uvedené pojišťovny [datum] vyplývá, že důvodem jeho žádosti o zánik pojištění je odcizení vozidla, které je řešeno u Policie České republiky pod zn. [anonymizováno] [číslo]. S ohledem na tuto skutečnost si soud tento policejní spis vyžádal, z tohoto policejního spisu vyplývá, že vozidlo bylo žalovanému odcizeno, na místním oddělení Policie České republiky [obec] v [obec a číslo] učinil žalovaný oznámení o odcizení dne [datum], vozidlo bylo následně [datum] nalezeno, bylo odtaženo na odstavné parkoviště, po provedení jeho ohledání a dalších úkonů a zkontaktování žalovaného bylo policií žalovanému [datum] vydáno, následně usnesením uvedeného policejního orgánu byla věc podezření ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku v souvislosti s odcizením automobilu žalovanému jako poškozenému, odložena. Žalobce dále soudu doložil výzvu k úhradě příspěvku ze dne [datum] za nepojištěné v návrhu uvedené období, v níž žalovanému stanovil lhůtu k zaplacení 30 dnů od doručení, ze zprávy České pošty s.p. [obec a číslo] soud zjistil, že tato výzva byla žalovanému doručována na adrese jeho trvalého bydliště, dne [datum] byla oznámena a připravena k vyzvednutí na poště a dne [datum] byla vrácena zpět žalobci. Soud za této situace považuje za datum doručení den [datum], kdy došlo k uplynutí úložní lhůty. Soud má shora uvedeným způsobem za prokázané, že vlastníkem předmětného vozidla byl v návrhu uvedeném období žalovaný, v uvedeném období nebylo k vozidlu sjednáno pojištění 3 5 C 149/2022 dle Zákona, ačkoli to bylo povinností žalovaného dle jeho § 1 odst. 2. Tato povinnost žalovaného se však dle názoru soudu nevztahuje na celé v návrhu uvedené období, a to z toho důvodu, že po část tohoto období od [datum] do [datum] neměl žalovaný vozidlo k dispozici, soud má za prokázané, že vozidlo mu bylo [datum] odcizeno a po jeho vypátrání bylo žalovanému policejním orgánem [datum] vráceno. V souladu s § 12 odst. 1 písm. d) Zákona tedy pojištění odpovědnosti odcizením vozidla zaniklo, žalovaný tuto skutečnost realizoval svou žádostí vůči pojišťovně o ukončení pojištění. Až do data [datum], kdy vozidlo bylo po jeho vypátrání žalovanému policejním orgánem vráceno, tedy žalovaný nebyl povinen pojištění dle Zákona platit, tato jeho povinnost opět nastoupila poté, co mu vozidlo bylo vráceno, tedy dnem [datum]. Za této situace dle § 4 odst. 1, 3, 4, 5 Zákona je žalovaný povinen zaplatit žalobci za období od [datum] do [datum], tedy za dobu 72 dnů, jednak příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona, tedy počtu 72 dní a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 65 Kč dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., tedy příspěvek ve výši 4 680 Kč a jednak náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.. Žalovaný byl k zaplacení vyzván výzvou žalobce ze dne [datum], která obsahovala veškeré náležitosti a lhůtu k plnění v rozsahu nejméně 30 dnů od doručení dle § 4 odst. 7 Zákona. Pokud tato výzva byla žalovanému doručena dnem [datum], uplynula lhůta 30 dnů k plnění dne [datum] a tedy od následujícího dne [datum] je žalovaný v prodlení se zaplacením částky 4 680 Kč dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a žalobce má nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 10% ročně, ve prospěch žalovaného žalobce tyto úroky požaduje až od data [datum]. Za této situace tedy soud návrhu žalobce vyhověl pouze částečně, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 4 980 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 4 680 Kč od [datum] do zaplacení a ve zbývající části návrh zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl ve věci úspěšný z 55,7% předmětu řízení, jeho neúspěch spočíval v 44,3% předmětu řízení, po odečtení neúspěchu od jeho úspěchu má tedy žalobce nárok na zaplacení 11,3% vzniklých nákladů řízení. Žalobci vznikly náklady řízení ve výši 1 489 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 400 Kč, odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 200 Kč, tří paušálů po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších (§ 14b) a ze součtu odměny a paušálů z 21% DPH, která činí 189 Kč. Z těchto nákladů řízení jejich 11,3% činí částku 168 Kč při minimálním zaokrouhlení a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.