5 C 223/2022-25 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v návrhu uvedl, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále [příjmení]), při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobce ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 Zákona. Žalobce zjistil, že osobní automobil [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, žalovaný jako jeho vlastník/provozovatel neměl od [datum] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv byl k tomuto povinen dle § 1 odst. 2 Zákona a vozidlo tak nebylo pojištěno 120 dní a žalobci tak dle § 4 odst. 1, 3, 4 Zákona vznikl nárok na příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla, nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce dle § 4 odst. 6 Zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne [datum], žalovaný příspěvek nezaplatil. Žalobce tedy požaduje uhradit částku 8 100 Kč, která se sestává z příspěvku 7 800 Kč, vypočteného násobkem denní sazby 65 Kč a počtem 120 dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (§ 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí [příjmení]) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 Zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.. Dále v návrhu uvedl, že zjistil, že stejné vozidlo nemělo uzavřené pojištění dle Zákona i v období od [datum] do [datum], tedy po dobu dalších 80 dnů, za toto období dle stejných právních předpisů požaduje na žalovaném zaplacení částky 5 500 Kč sestávající se z příspěvku ve výši 5 200 Kč a nákladů 300 Kč, když k zaplacení tohoto příspěvku byl žalobcem vyzván výzvou z [datum], splatnost nastala dne [datum]. V této věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit žalovanému. K jednání soudu se žalovaný nedostavil, ve věci se nevyjádřil. Soud zjistil ze zprávy [stát. instituce], že jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla byl v návrhu uvedených obdobích veden v evidenci vozidel žalovaný. Žalobce dále soudu doložil výzvy k úhradě příspěvků za uvedená období ze dne [datum] a [datum], v nichž žalovanému stanovil lhůty k zaplacení 60 dnů od doručení, ze zprávy a internetových údajů České pošty s.p. [obec a číslo] soud zjistil, že obě výzvy byly žalovanému doručovány na adresu jeho bydliště, prvá výzva dne [datum], druhá výzva dne [datum], ve stejných dnech byly zásilky vráceny zpět žalobci z důvodu„ nelze do schránky. Soud tedy považuje za data doručení dny [datum] a [datum], kdy se zásilky nacházely ve sféře možné dispozice žalovaného na adrese, kde je hlášen k pobytu. Soud má shora uvedeným způsobem za prokázané, že vlastníkem předmětného vozidla byl v návrhu uvedených obdobích žalovaný, v uvedených obdobích nebylo k vozidlu sjednáno pojištění dle Zákona, ačkoli to bylo povinností žalovaného dle jeho § 1 odst. 2. Za této situace dle § 4 odst. 1, 3, 4, 5 Zákona je žalovaný povinen zaplatit žalobci jednak příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona, tedy počtu 120 dní a 80 dní a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 65 Kč dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., a jednak náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve vztahu ke každému příspěvku. Žalovaný byl k zaplacení vyzván výzvami žalobce ze dne [datum] a [datum], které obsahovaly veškeré 3 5 C 223/2022 náležitosti a lhůtu k plnění v rozsahu nejméně 30 dnů od doručení dle § 4 odst. 7 Zákona, v tomto případě byla prodloužena až na 60 dnů. Pokud výzva byla žalovanému doručena dnem [datum], uplynula lhůta 60 dnů k plnění dne [datum], pokud výzva byla žalovanému doručena dnem [datum], uplynula stejná lhůta dnem [datum], a tedy od následujících dní je žalovaný v prodlení se zaplacením tohoto kterého příspěvku dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a žalobce má nárok na zaplacení úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25% ročně v případě částky 8 100 Kč a 11,75% ročně v případě částky 5 500 Kč, ve prospěch žalovaného žalobce tyto úroky požaduje až od dat pozdějších. Proto soud návrhu žalobce vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšný účastník. Z tohoto důvodu má tedy žalobce právo na náhradu nákladů řízení, sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 400 Kč, odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 300 Kč, tří paušálů po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších (§ 14b) a ze součtu shora uvedených položek, vyjma soudního poplatku, z 21% DPH, která činí 252 Kč Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši 2 252 Kč a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.