5 C 50/2022-52 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v návrhu uvedl, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů, při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobce ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 uvedeného zákona. Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, žalovaný jako jeho provozovatel neměl od [datum] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv byl k tomuto povinen dle § 1 odst. 2 uvedeného zákona a vozidlo tak nebylo pojištěno 96 dní a žalobci tak dle § 4 odst. 1, 3, 4 uvedeného zákona vznikl nárok na příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 uvedeného zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla, nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce dle § 4 odst. 6 uvedeného zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne [datum], žalovaný příspěvek nezaplatil. Žalobce tedy požaduje uhradit částku 6 540 Kč, která se sestává z příspěvku 6 240 Kč, vypočteného násobkem denní sazby 65 Kč a počtem 96 dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (§ 2 odst. 1, písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 uvedeného zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.. Dále žalobce zjistil, že ohledně téhož osobního automobilu nebylo žalovaným sjednáno předmětné pojištění ani v období od [datum] do [datum] a za toto období dle shora uvedených právních předpisů požaduje při počtu 122 dnů nepojištěného období zaplacení částky ve výši 8 230 Kč sestávající se ze samotného příspěvku ve výši 7 930 Kč a z poplatku ve výši 300 Kč. K zaplacení částky 6 540 Kč byl žalovaný vyzván výzvou z [datum], splatnost příspěvku nastala [datum], k zaplacení částky 8 230 Kč byl žalovaný vyzván výzvou z [datum], splatnost příspěvku nastala [datum]. V této věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit žalovanému. K jednání soudu se žalovaný nedostavil, ve věci se nevyjádřil. Žalobce v návrhu uvádí, že v souladu s § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále pouze zákon) zjistil, že žalovaný je provozovatelem předmětného osobního automobilu a že toto vozidlo ve shora uvedených dvou obdobích nemělo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. V tomto směru soud zjistil ze zprávy [stát. instituce], že u předmětného vozidla v shora uvedených obdobích byl v registru motorových vozidel veden jako jeho vlastník i provozovatel žalovaný. Jak vyplývá ze sdělení [právnická osoba] [obec a číslo], bylo poslední sjednané pojištění k tomuto vozidlu ukončeno z důvodu výpovědi do dvou měsíců od uzavření smlouvy, pojištění skončilo dnem [datum]. Žalobce soudu doložil, že žalovanému odeslal výzvy k úhradě příspěvků za nepojištěná shora uvedená období, v nichž žalovanému stanovil lhůtu k zaplacení 60 dnů od doručení, soud zjistil ze zprávy České pošty s.p. [obec a číslo], že výzva z [datum] byla žalovanému doručována na adresu jeho tehdejšího bydliště dne [datum], výzva z [datum] byla žalovanému doručována na stejné adrese dne [datum], v obou případech byly výzvy vráceny zpět žalobci nedoručené, neboť žalovaný nebyl zastižen a zásilky nebylo možné vložit do domovní schránky, neboť taková se na doručující adrese nenacházela. Soud tedy v tomto směru konstatuje, že zásilky je nutno považovat pro účely rozhodování soudu 3 5 C 50/2022 za doručené ve shora uvedených dnech, kdy byly poštovním doručovatelem doručovány, neboť zásilky byly doručovány na adrese trvalého pobytu žalovaného, tímto způsobem se dostaly do sféry dispozice žalovaným (§ 570 zákona č. 89/2012 Sb., rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 1777/2013). Soud má shora uvedeným způsobem za prokázané, že vlastníkem i provozovatelem předmětného vozidla v uvedených obdobích byl žalovaný, žalovaný takovou skutečnost vyplývající z registru silničních vozidel nijak nevyvrátil, v uvedených obdobích nebylo k vozidlu sjednáno pojištění dle zákona, ačkoli to bylo povinností žalovaného dle § 1 odst. 2 zákona. Za této situace dle § 4 odst. 1, 3, 4, 5 zákona byl žalovaný povinen zaplatit žalobci jednak příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona, tedy počtu 96 dní a 122 dní, a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 65 Kč dle § 2 odst. 1, písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., a jednak náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč ve vztahu ke každému příspěvku dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.. Žalovaný byl k zaplacení vyzván shora uvedenými výzvami, které obsahovaly veškeré náležitosti a lhůtu k plnění v rozsahu nejméně 30 dnů od doručení dle § 4 odst. 7 zákona, v každé výzvě ve prospěch žalovaného mu byla takováto lhůta stanovena v trvání 60 dnů. Pokud prvá výzva byla žalovanému doručena dne [datum], uplynula lhůta 60 dnů k plnění dne [datum], pokud druhá výzva byla žalovanému doručena [datum], uplynula lhůta 60 dnů k plnění dne [datum] a tedy od následujících dat je žalovaný v prodlení se zaplacením částky obsažené v té které výzvě dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a má nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve prospěch žalovaného žalobce tyto úroky požaduje od dat pozdějších, v případě prvého příspěvku od [datum], v případě druhého příspěvku od [datum]. Za této situace soud návrhu žalobce vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšný účastník. Z tohoto důvodu má tedy žalobce právo na náhradu nákladů řízení, sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč, odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 300 Kč, tří paušálů po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších (§ 14b) a ze součtu odměny a paušálů z 21% DPH, která činí 252 Kč Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši 2 252 Kč a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.