5 C 60/2022-28 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v návrhu uvedl, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu 2 5 C 60/2022 vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále [příjmení]), při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobce ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 Zákona. Žalobce zjistil, že osobní automobil [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, žalovaný jako jeho vlastník/provozovatel neměl od [datum] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv byl k tomuto povinen dle § 1 odst. 2 Zákona a vozidlo tak nebylo pojištěno 151 dní a žalobci tak dle § 4 odst. 1, 3, 4 Zákona vznikl nárok na příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla, nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce dle § 4 odst. 6 Zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne [datum], žalovaný příspěvek nezaplatil. Žalobce tedy požaduje uhradit částku [částka], která se sestává z příspěvku [částka], vypočteného násobkem denní sazby [částka] a počtem 151 dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (§ 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí [příjmení]) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 Zákona ve výši [částka] dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. V této věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit žalovanému. Následně žalobce doplnil svá tvrzení uvedená v návrhu, uvedl, že sice z registru vozidel vyplývá, že vozidlo není evidováno na žalovaného, od předchozího vlastníka však žalobce obdržel kupní smlouvu ze [datum], podle níž bylo vlastnické právo k automobilu převedeno na žalovaného, který tak je osobou povinnou k zaplacení příspěvku. K jednání soudu se žalovaný nedostavil, ve věci se nevyjádřil. 2. Soud zjistil ze zprávy [stát. instituce], že jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla byl v období od [datum] do [datum] veden v evidenci vozidel [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Ze zprávy [právnická osoba] [obec a číslo], soud zjistil, že k předmětnému vozidlu měl uzavřeno pojištění dle Zákona od [datum] jmenovaný [jméno] [příjmení], pojištění zaniklo dnem [datum] pro neplacení pojistného. Žalobce soudu doložil kupní smlouvu, která byla uzavřena [datum] mezi jmenovaným [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, na základě které se stal žalovaný od uvedeného dne vlastníkem předmětného vozidla. Žalobce dále soudu doložil výzvu k úhradě příspěvku ze dne [datum] za nepojištěné shora uvedené období, v níž žalovanému stanovil lhůtu k zaplacení 60 dnů od doručení, z údajů ohledně doručování této zásilky na webových stránkách České pošty s.p. [obec a číslo] soud zjistil, že tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. 3. Soud má shora uvedeným způsobem za prokázané, že vlastníkem předmětného vozidla je od [datum], tedy i v uvedeném období, žalovaný, v uvedeném období nebylo k vozidlu sjednáno pojištění dle Zákona, ačkoli to bylo povinností žalovaného dle jeho § 1 odst. 2. Za této situace dle § 4 odst. 1, 3, 4, 5 Zákona byl žalovaný povinen zaplatit žalobci jednak příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona, tedy počtu 151 dní a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy [částka] dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., a jednak náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši [částka] dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný byl k zaplacení vyzván výzvou žalobce ze dne [datum], která obsahovala veškeré náležitosti a lhůtu k plnění v rozsahu nejméně 30 dnů od doručení dle § 4 odst. 7 Zákona, v tomto případě byla prodloužena na 60 dní. Pokud tato výzva byla žalovanému doručena dnem [datum], uplynula lhůta 60 dnů k plnění dne [datum] a tedy od následujícího dne [datum] je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky [částka] dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a žalobce má nárok na zaplacení úroků 3 5 C 60/2022 z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 8,25% ročně, ve prospěch žalovaného žalobce tyto úroky požaduje až od data [datum]. Proto soud návrhu žalobce vyhověl. 4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšný účastník. Z tohoto důvodu má tedy žalobce právo na náhradu nákladů řízení, sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka], odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po [částka], tří paušálů po [částka] dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších (§ 14b) a ze součtu odměny a paušálů z 21% DPH, která činí [částka] Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši [částka] a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.