5 C 128/2023-33 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v návrhu uvedl, že jako příjemce příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále Zákon), zjistil postupem dle 15 odst. 1, 3 Zákona, že osobní automobil [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, žalovaný jako jeho vlastník/provozovatel neměl od 1.1.2021 do 7.4.2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv byl k tomuto povinen dle § 1 odst. 2 Zákona a vozidlo tak nebylo pojištěno 462 dní a žalobci tak dle § 4 odst. 1, 3, 4 Zákona vznikl nárok na příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla, nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce dle § 4 odst. 6 Zákona zaslal žalovanému postupně výzvy k úhradě příspěvku, nejprve výzvu z 10.6.2021 za období od 1.1.2021 do 18.4.2021 (příspěvek 5 076 Kč), následně výzvu z 17.2.2022 za období od 19.4.2021 do 31.8.2021 (příspěvek 6 345 Kč) a následně výzvu z 2.6.2022 za období od 1.9.2021 do 7.4.2022 (příspěvek 10 293). Žalobce tedy požaduje uhradit shora uvedené částky, které se sestávají z uvedených příspěvků a vždy ke každému příspěvku z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit žalovanému. K jednání soudu se žalovaný nedostavil, ve věci se nevyjádřil. Soud zjistil ze zprávy [stát. instituce], že jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla je od 8.7.2019 veden v evidenci vozidel žalovaný, ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 5 C 238/2022 vyplývá, že žalovaný ohledně předmětného vozidla dne 1.1.2020 uzavřel pojistnou smlouvu [číslo] s pojišťovnou [právnická osoba] [obec] týkající se pojištění dle Zákona, toto pojištění bylo ukončeno k datu 31.12.2020 z důvodu výpovědi dané uvedenou pojišťovnou. Žalobce dále soudu doložil v návrhu uvedené výzvy k úhradě příspěvku za nepojištěná v návrhu uvedená období, v nichž žalovanému vždy stanovil k zaplacení příspěvku za konkrétní období lhůtu 60 dnů od doručení, tyto výzvy byly žalovanému doručovány na adresu jeho bydliště. Soud má shora uvedeným způsobem za prokázané, že vlastníkem předmětného vozidla byl v návrhu uvedeném období žalovaný, v uvedeném období nebylo k vozidlu sjednáno pojištění dle Zákona, ačkoli to bylo povinností žalovaného dle jeho § 1 odst. 2. Za této situace dle § 4 odst. 1, 3, 4, 5 Zákona je žalovaný povinen zaplatit žalobci jednak příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 47 Kč dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., a jednak náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.. Žalovaný byl k zaplacení vyzván výzvami žalobce ze dne 10.6.2021, 17.2.2022 a 2.6.2022, které obsahovaly veškeré náležitosti a lhůtu k plnění v rozsahu nejméně 30 dnů od doručení dle § 4 odst. 7 Zákona, v tomto případě byla prodloužena na 60 dnů. Pokud tyto výzvy byly žalovanému doručeny, dle údajů [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] v případě výzvy z 17.2.2022 dnem 17.2.2022, v případě výzvy z 2.6.2022 dnem 6.6.2022 a v případě výzvy z 10.6.2021 nejpozději do 25.6.2021, uplynula lhůta 60 dnů v případě všech výzev k plnění před datem uvedeným 3 5 C 128/2023 v navrhovaném znění rozsudku jako datum prodlení a tedy dle § 1968 a § 1970 o.z. má žalobce nárok na zaplacení úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši jím požadované, ve prospěch žalovaného žalobce tyto úroky požaduje od dat pozdějších. Proto soud návrhu žalobce vyhověl. Žalobce jako ve věci úspěšný účastník má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu 905 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč, odměny za jeden úkon právní služby 2 020 Kč, tří paušálů po 100 Kč, jednoho paušálu 300 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 266,70 Kč (z náhrady za cestu z [obec] do [obec] a zpět v rozsahu 8 půlhodin při sazbě 100 Kč/půlhod žalobcem požadována pouze jedna třetina), náhrady jízdného ve výši 133 Kč (z náhrady za cestu z [obec] do [obec] a zpět v rozsahu 399 Kč za jízdné prostředkem veřejné hromadné dopravy požadována jedna třetina) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších a ze součtu shora uvedených položek, vyjma soudního poplatku a náhrady jízdného, z 21% DPH, která činí 795,20 Kč Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši 5 619,90 Kč a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.