5 C 237/2023-24 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. V návrhu uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 081,62 Kč od 15. 5. 2022. Ve smlouvě byly dohodnuty úroky ve výši 16,30% ročně, nedílnou součástí smlouvy jsou listiny ve smlouvě uvedené. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žadatele úvěr splácet. Protože žalovaný svou povinnost nesplnil a úvěr řádně a včas nesplácel, využil žalobce svého práva a dopisem z 20. 1. 2023 prohlásil úvěr za splatný ke dni 18. 1. 2023. Žalovaný tak dluží 296 345,04 Kč na jistině, 20 536,40 Kč na úroku ke dni zesplatnění, 17 919,37 Kč na zákonném úroku z prodlení z dlužné jistiny ke dni 28. 6. 2023, 1 763,14 Kč na zákonném úroku z prodlení z částku dlužného obchodního úroku ke dni 28. 6. 2023, a na poplatcích dle sazebníku poplatků žalovaný dluží částku 2 520 Kč a částku 1 500 Kč. Dále je požadován od 29. 3. 2023 zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a z dlužného obchodního úroku. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, na rozdíl od žalovaného žalobce svou neúčast omluvil. Soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když při tom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z žádosti o úvěr a ze smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] ze dne 8. 4. 2022, [číslo] ze Všeobecných produktových podmínek, Sazebníku poplatků, z výpisu z úvěrového účtu a platební historie soud zjistil skutečnosti uvedené v návrhu žalobcem pokud jde o vznik smluvního vztahu mezi účastníky i pokud jde o výši poskytnutého úvěru. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 1. 2023 je zjištěno, že úvěr byl ke dni 18. 1. 2023 zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Výše dlužné částky byla zjišťována z výpisu z úvěrového účtu. Dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu s fixací sazby na dobu nad pět let činila v dubnu 2022 výši 8,19% ročně. Na základě provedeného dokazování soud konstatuje, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.) mající s ohledem na její obsah charakter spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 300 000 Kč, zavázal se úvěr řádně splácet v měsíčních splátkách spolu se sjednanými úroky a poplatky. Protože žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, žalobce využil svého práva a úvěr zesplatnil. Žalovaný dluží na úvěrové jistině částku 296 345,04 Kč, společně se shora uvedenými poplatky činí dlužná částka 300 365,04 Kč. Soud tedy považuje nárok žalobce na zaplacení této částky za oprávněný. Pokud se jedná o požadovaný sjednaný úrok, ten byl sjednán ve výši 16,30% ročně. Dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu s fixací sazby na dobu nad pět let činila v dubnu 2022 3 5 C 237/2023 8,19% ročně, sjednaná úroková míra ve výši 16,30% tak tuto úrokovou míru přesahuje přibližně dvojnásobně, tedy nikterak nepřiměřeně. Proto soud považuje nárok žalobce na zaplacení úroku za oprávněný a stejně tak považuje za oprávněný nárok žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých částek a za dobu v návrhu uvedenou ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z., když výše úroků z prodlení je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Protože byl žalobce ve věci zcela úspěšný, má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 47 734,20 Kč, sestávajících se ze soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 12 015 Kč, odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu) po 9 540 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty 300 365,04 Kč, tedy bez příslušenství ve formě žalovaných úroků a úroků z prodlení), tří paušálů po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění předpisů pozdějších a ze součtu odměny a paušálů z 21% DPH, která činí 6 199,20 Kč a soud uložil žalovanému povinnost je žalobci zaplatit dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jeho právního zástupce. Žalobce zaplatil soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 13 624 Kč. Dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění předpisů pozdějších, činí soudní poplatek z žalované částky 12 015 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty 300 365,04 Kč, tedy bez příslušenství ve formě žalovaných úroků a úroků z prodlení, protože dle § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. se nepřihlíží k ceně příslušenství). Z toho důvodu soud tímto usnesením ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, rozhodl, že přeplatek ve výši 1 609 Kč bude žalobci vrácen.