5 C 283/2023-21 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v návrhu uvedl, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále Zákon), při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobce ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 Zákona. Žalobce zjistil, že osobní automobil [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, žalovaný jako jeho vlastník/provozovatel neměl od 1.1.2022 do 6.4.2022 (dále prvé období) a v době od 7.4.2022 do 20.7.2022 (dále druhé období) k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv byl k tomuto povinen dle § 1 odst. 2 Zákona a vozidlo tak nebylo pojištěno v rámci prvého období 96 dní, v rámci druhého období 106 dní a žalobci tak dle § 4 odst. 1, 3, 4 Zákona vznikl nárok na příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla, nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce dle § 4 odst. 6 Zákona zaslal žalovanému výzvy k úhradě příspěvků, žalovaný příspěvky nezaplatil. Žalobce tedy požaduje uhradit částky 6 540 Kč za prvé období, 7 125 Kč za druhé období, tyto částky se sestávají z příspěvků 6 240 Kč za prvé období a 6 825 Kč za druhé období, vypočtených násobkem denní sazby 65 Kč a počtem shora uvedených dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (§ 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí Zákon) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 Zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve vztahu ke každému období. V této věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit žalovanému. K jednání soudu se žalovaný nedostavil, ve věci se nevyjádřil. Soud zjistil ze zprávy [stát. instituce], že jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla je od 25.6.2019 veden v registru vozidel žalovaný, ze spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] zjistil, že poslední pojištění před předmětnými obdobími bylo dle Zákona uzavřeno u pojišťovny [právnická osoba] [obec] na základě pojistné smlouvy [číslo] od 12.6.2021 žalovaným a bylo ukončeno k 31.12.2021. Žalobce dále soudu doložil výzvy k úhradě příspěvků ze dne 30.5.2022 a 8.9.2022 za nepojištěná v návrhu uvedená období, v nichž žalovanému stanovil lhůtu k zaplacení 60 dnů od doručení, ze zprávy [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] soud zjistil, že tyto výzvy byly žalovanému doručovány na adrese jeho trvalého bydliště, výzva za prvé období dne 30.5.2022, výzva za druhé období dne 9.9.2022, výzvy byly nedoručené žalobci vráceny zpět z důvodu, že je nebylo možno vložit do schránky. Soud za této situace považuje za data doručení výzev dny 30.5.2022 a 9.9.2022, kdy se zásilky nacházely ve sféře možné dispozice žalovaného. Soud má shora uvedeným způsobem za prokázané, že vlastníkem předmětného vozidla byl v návrhu uvedených obdobích žalovaný, v uvedených obdobích nebylo k vozidlu sjednáno pojištění dle Zákona, ačkoli to bylo povinností žalovaného dle jeho § 1 odst. 2. Za této situace dle § 4 odst. 1, 3, 4, 5 Zákona je žalovaný povinen zaplatit žalobci jednak příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona, tedy počtu 96 a 105 dní a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 65 Kč dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., a jednak náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.. Žalovaný byl k zaplacení vyzván výzvami 3 5 C 283/2023 žalobce ze dne 30.5.2022 a 8.9.2022, které obsahovaly veškeré náležitosti a lhůtu k plnění v rozsahu nejméně 30 dnů od doručení dle § 4 odst. 7 Zákona, v tomto případě byla prodloužena na 60 dní. Pokud tyto výzvy byly žalovanému doručeny dnem 30.5.2022 a 9.9.2022, uplynuly lhůty 60 dnů k plnění dne 29.7.2022 a 8.11.2022 a tedy od následujícího dne 30.7.2022 je žalovaný v prodlení se zaplacením částky 6 540 Kč a od následujícího dne 9.11.2022 je v prodlení se zaplacením částky 7 125 Kč dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a žalobce má nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 15% ročně, ve prospěch žalovaného žalobce tyto úroky požaduje až od dat pozdějších. Proto soud návrhu žalobce vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšný účastník. Z tohoto důvodu má tedy žalobce právo na náhradu nákladů řízení, sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč, odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 300 Kč, tří paušálů po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších (§ 14b) a ze součtu odměny a paušálů z 21% DPH, která činí 252 Kč Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši 2 252 Kč a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.